Zkrocená hora

Trvalo mi 3 roky, kým som si Skrotenú horu pozrela (pri niektorých filmoch sa oplatí prečkať najväčší hype), ale ako rada vravím, všetko má svoj správny čas. Pre mňa dozrel ten najsprávnejší moment a film som si vychutnala od prvej minúty po poslednú. Radím ho medzi najsilnejšie filmové zážitky, má nádhernú atmosféru šírej oblohy Wyomingu, obsahuje moju obľúbenú tragickú romantiku a bez mučenia sa priznám, že scéna vášnivého bozkávania pod schodami mi doslova vyrazila dych :-) (04.05.2008)

(1001) Jeden z takových těch filmů, na které se koukám a něco mi tam nějak nesedne, a já si říkám jak to, protože něco se mi zase líbí hodně, a potom si někde na internetech přečtu, že zájem o režii měl i Gus van Sant, opravdický gay s opravdickými zkušenostmi s filmy o lidech, kteří chodí přírodou a mlčí a/nebo si mručí sami pro sebe, a já si hned představím, jak by příroda a lidé a mlčení a mluvení a nepopsatelné pocity asi vypadaly v jeho pojetí, a v tu ránu je mi jasné, co mi na Zkrocené hoře nesedělo, byl to Ang Lee a jeho nevýrazný styl. -"Friend, that's more words than you've spoke in the past two weeks." -"Hell, that's the most I've spoke in a year." (29.11.2017)

Ojoj, tohle bude těžké. Snáze se kritizuje než chválí, jenomže tady nemám zkritizovat co. Ang Lee mířil divákovi přímo na komoru a mně prostřelil i předsíň. To to bolí, to to bolí. Zbývá mi naděje, že bolest očišťuje a povznáší. To bych se ovšem musela vznášet přinejmenším v ionosféře a ne sedět tady a hledat slova. Brokeback Mountain není film o homosexuálech pro homosexuály. To by přibližně 96% diváků vycházelo z kina se znuděným zíváním, ne v těžkém mlčení nebo se slzami na krajíčku. Často opakované námitky typu "kdyby tam byl chlap a ženská, tak to je docela obyčejná nudná historka" ovšem s dovolením neberu - jistěže by film byl jiný, kdyby v něm vystupovali jiní hrdinové za jiných okolností. Není to totiž ani klasický milostný příběh, kterýžto žánr má určitá osvědčená pravidla, přičemž tady se na většinu z nich kašle zvysoka. Pokud čekáte obvyklou linearitu sbližování dvou lidí, tedy obvyklé budování vztahu "přeskočení jiskry - kradmé pokukování - ,náhodné´ doteky - trapasy - koktavé vyznání - nešikovný polibek - šikovnější polibek - plná konzumace vztahu (rozkošný termín)," mnohořádková ohnivá vyznání, slzavá zapřisahání, dramatické obraty v ději a odpovídající závěr, tak vězte, že se spíš dočkáte Godota. Brokeback Mountain není ani bořitelem tradičního amerického mýtu, těžko můžete zbořit něco, co nikdy neexistovalo. Jako se ideál rytířství zrodil kromě jiného z díla Ch. de Troyes a T. Maloryho, zatímco rytíři v reálu byli povětšinou pěkná sebranka, tak ideál drsné kovbojské mužnosti vznikl více z tradice než ze skutečnosti. A také není ničitelem předsudků, protože bych ráda věřila tomu, že si žádná myslící osoba nespojuje homosexuální orientaci s falzetem a zálibou v růžové. Brokeback Mountain je příběhem drsným jako povrch wyomingských skal a křehkým jako okvětní plátek divokého orlíčku. Je vyprávěním o lidech, kteří se zamilovali ve špatný čas na špatném místě a z Ennisovy strany k tomu přidali další chybu v podobě dlouholetého popírání jakéhokoli vztahu a citu. Je svědectvím o dusivé síle mlčení a viny, jež není proviněním, přestože doslova "breaks back" nejen ústřední dvojici. Je příběhem o zakázaném ovoci, zrajícím pouze několik dní uprostřed divočiny daleko od slídivých zraků. Je obžalobou lidství ukovaného do pout asfaltových cest a maloměstského prachu a příběhem lásky skryté pod oblaky plujícími nad horou Brokeback. Je strohou a mlčenlivou horou tyčící se nad žírnými krajinkami jiných filmů. Je příběhem o životě, který jako v jedné písni přesýpáme na způsob písku mezi prsty, až nám dlaně zůstanou prázdné. (31.07.2007)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)

NESKUTEČNĚ nádherný film, který mě dostal do kolen a na hodně dlouhou dobu úplně připravil o řeč. O Zkrocené hoře se dají napsat mraky superlativ, ale žádná slova nedokáží dost dobře vystihnou veškerá témata a bohatství, které obnáší. Je to snímek jedinečný svým přirozeně tuctovým příběhem, hereckými výkony ústředního dua, kamerou, komorností, melancholií, především ale ohromným citem a empatií s jakou je odvyprávěn a řekl bych, že do jisté míry i svou blízkostí a civilností, která umožňuje se s pohnutým osudem dvou zamilovaných jednoduše ztotožnit, zcela oproštěn levného sentimentu, kýče nebo arogance. Svým způsobem pojednává celý film o lidech - o jejich chybách, rozhodnutích, která mohou ovlivnit průběh celého života, o maskách, pravdě a lži, nepochopení, osamělosti a potřebě hledat si svůj protějšek a svou oporu, přátelství, omezenosti a bolesti - a to není na dvě hodiny útlocitné stopáže málo, nemyslíte? Domnívám se, že mnoho filmařů má co dohánět, protože tohle je v rámci romantických dramat nedostižná meta. A komu vadí, že tentokrát se dostalo také na chlapskou lásku... ať se jde bodnout. Smekám svůj neexistující kovbojský klobouk, pane Lee, byť jste mě v mém vyhnanství hodně rozesmutněl. Jen je škoda té velké křivdy okolo ocenění/přecenění hudby... ;) (22.07.2008)