Vřískot

(1001) Film jsem nikdy neviděla v době puberty, kdy by byl víc relevantní, ale až jako nabubřelá studentka filmového umění na prahu takzvané dospělosti. Ve výsledku je to asi dobře, protože jako puberťák bych tím opovrhovala už jen proto, že to bylo in, kdežto později (když už jsem také mezitím viděla všechny filmy, na které se odkazuje) jsem si užívala tu parodickou a meta stránku celé věci. Některé to pomrkávání mi sice přišlo až příliš jednoduché, ale pár vymazlených kousků se tam nakupilo, třeba uklízeč Fred v pruhovaném svetru, a při větě "We all go a little mad sometimes." moje nerdovské srdíčko vyloženě poskočilo radostí. (13.02.2016)

Dnes už klasika, na ktorú je potrebné sa pozrieť už len preto, aby človek pochopil odkazy na tento snímok v iných filmoch. Vcelku zaujímavý dej, resp. scenár a rozuzlenie bolo tiež celkom fajn avšak za príšerný český dabing by mal prinajmenšom niekto visieť. I keď bol hlas vraha skreslený, pri prvom hlasovom prejave som zistil už na začiatku filmu, kto sa skrýva pod maskou. Sadlo mi obsadenie, tá slabá linka humoru v podtexte bola veľmi dráždivá. Tiež ma milo prekvapila Courtney Cox. (22.01.2015)

Áno, kompletný Vreskot som videla až 12 rokov po jeho vzniku. Nie je to prvý ani posledný raz, čo poznám najprv paródie až potom originálny horor ;-) Áno, pozrela som si dokonca aj film o filme s rozhovormi a všetkými tými vysvetleniami, prečo je Scream taký geniálny, čo znamenal pre znovuoživenie tínedžerských hororov (sú vážne až také nepostrádateľné?).... Ale nie, nepodľahla som absolútne jeho čaru, nevyviedol ma z miery, to šialenstvo okolo ma obišlo, keď vznikol a teraz ho už nedobehnem. Súhlasím s Civalom i Monologom - po chvíli som sa začala nudiť, potom stále viac, no a ten prekombinovaný záver ma veru "do víru deja" už nevrátil. Vo svojom čase a pre znalcov hororu asi novátorské dielo - ale i o tom by sa dalo diskutovať. V o rok staršom Upírovi z Brooklynu je čierneho humoru viac než vo Vreskote a je úprimnejší čo sa týka miešania a priznávania sa k žánrom. Nestal na Vreskot vlastne kultom preto, že humor nikto slovkom nespomenul a diváci sa potom cítili úžasne výnimoční, lebo ho tam našli? Dobrý marketing je predsa na nezaplatenie ;-) (30.04.2008)

Mám s tímhle filmem takový zásadní problém, hmm, jak to jen říct slušně: všechny postavy mě iritovaly k posrání. A to navzdory faktu, že v době prvního (a posledního) sledování "Vřískotu" jsem byla odpovídajícího, tedy postpubertálního věku, tudíž mi kdákající slepičky a namyšlení frajeři měli imponovat. A ono prd... jak se mám bát u horroru, když se není koho ani o koho bát? To už mě snad více pobavila ta krávovina "Scary Movie". Bylo to zklamání, čekala jsem od slavného filmu víc - hlavně víc napětí. 55% (14.10.2010)

"MYSLELA JSEM, ŽE JSI MRTVÝ." - "ASI BYCH UŽ BYL. NIKDY BYCH SI NEPOMYSLEL, ŽE BUDU TAK RÁD, ŽE JSEM PANNA." Telefon, bílá maska a tuny filmových odkazů. Oč potupněji byly v první polovině 90. let teenagerovské vyvražďovačky pohřbeny hlavně zásluhou New Line Cinema (LAST FRIDAY: JASON GOES TO THE HELL, FREDDYHO SMRT: POSLEDNÍ NOČNÍ MůRA), s o to větší parádou se v druhé polovině 90. let zase vrátily zásluhou dvou mužů - filmového maniaka, scenáristy Kevina Williamsona (dále scénáře k TAJEMSTVÍ LOŇSKÉHO LÉTA a VŘÍSKOTU 2) a hororového guru Wese Cravena. Williamson napsal scénář rozverně si pohrávající se subžánrovými klišé, s bezchybnými dialogy a skvělými hláškami, kde postavy nejsou jen maso na rozkrájení, který Craven s jasně patrným nadšením velmi zručně a dynamicky natočil. Následovala nová vlna vyvražďovaček (včetně tří pokračování VŘISKOTU), kterou zastavila až vlna remaků japonských hororů, po kterých přišla vlna remaků hororových klasik a vlna exploitation... Takže abych to shrnul: fanoušci budou nadšeni - a na těch ostatních nezáleží. (03.09.2006)