Vřískot

Předem se omlouvám milovníků žánru. Bezduchý film, který mi nic nepřinesl. Jediný důvod, proč se vyhýbám hororovému žánru - většinou jde o prvoplánovité kusy bez větší fantazie. Jejich hlavním cílem je nahnat divákovi strach, převážně nepříjemnou hudbou a několika hektolitry krve. Po třech letech na chirurgii jsem viděla už hodně skutečných zranění i velkých ran, netuším, proč bych se na to měla dívat ještě ve svém volném času v televizi, natož jít na něco podobného do kina. (18.12.2018)

Tak mi bylo naservírováno něco trochu jiného než bych před projekcí čekal, ale vyloženě zklamaný nejsem. Jakože mi spojení komedie a hororu nevadí (někdy spíš naopak), tady mi to skřípalo. Protože ty ostatní hororové parodie moc žánrových prvků neměly, zatímco Vřískot s napětím, atmosférou, sem tam nějakou lekačkou pracuje a do toho je sráží zesměšňováním sebe sama. Ano, při všem divákově uznání za (nejistého) si střílení z hororových klišé, dochází k sebeparodizaci a tím se všechny ty výše jmenované kladné atributy začnou bourat jako domeček z karet. Pak najednou divák neví, jestli se má bát nebo smát (ono to kromě toho podezřele nešikovného zabijáka a narážek na filmy dlouho vypadá jako opravdový horor). S tím souvisí odkazy na spoustu žánrovek a pak závisí na samotném divákovi, kolik toho má nakoukáno (u mě tak půl na půl). Naivně jsem doufal, že záporák se třeba nenechá odhalit a chytit, když už vznikla ta pokračování (ostatně o čem by pak byla), ale takhle moc nechápu, proč byly další díly natočeny a už je asi ani nechci vidět. Za určitou (alespoň z mého pohledu) přelomovost, nebo chcete-li originalitu, to budou ještě slabší 4* a ne jen pouhý průměr. "Jsou na jedno brdo. Blbej vrah, co honí prsatou holku, co neumí hrát. Vždycky běží nahoru po schodech, místo aby utekla ven dveřma." (07.05.2012)

Soundtrack Marco Beltrami: 1. Youth of America ,2. Whisper ,3. Red Right Hand ,4. (Don't Fear) The Reaper ,5. Artificial World [Interdimensional Mix] ,6. Better Than Me ,7. Whisper to a Scream (Birds Fly) ,8. First Cool Hive ,9. Bitter Pill ,10. School's Out ,11. Original Motion Picture Score , (13.05.2011)

„Ty poslouchej, ty malá bestie, ještě jednou zavěs a vykuchám tě jako rybu, rozumíš?!“ První z Vřískotů bude mít dvacetileté výročí, takže ideální příležitost si ten úžasný feeling z druhé poloviny devadesátých let znovu vychutnat. Tedy alespoň u prvních dvou pokračování, kdy fungoval spolehlivě. Wes Craven natočil poctu žánru (a o necelé dva roky později ji zopakoval) plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. Mate diváka (tipů na vraha je překvapivě víc než u druhého pokračování), vrací se ke svým předchozím látkám (Volal jste mě? - Tebe ne, Frede!) a pro tehdejší diváctvo byl zatraceně atraktivní. Začalo to promyšlenými telefonáty, skončilo velkým ostrým nožem. Když se vrah v hororu řídí hororovými pravidly, postavy o oněch pravidlech neustále klábosí, připomínají je, z filmu se stává jakási „parodie na druhou“ a v mnohém vystupuje právě proti pravidlům. A kdo ví, co se stalo kupříkladu v Elm Street, může očekávat ještě silnější zážitek. Craven si se svým týmem dělá, co chce, v rozporu s očekáváním odkrouhne hlavní hereckou hvězdu hned v úvodu a přichystá mnohem víc dramaturgických naschválů. Kladem jsou i svižné dialogy. Příběh je naopak prostý, ovšem děj tu není tím hlavním. Poklidným městečkem Woodsboro to otřáslo už před rokem. Někdo znásilnil a zavraždil matku dospívající studentky. Těsně před ročním výročím vrah udeří znovu. A zase. Město je na nohou, všude jsou média, policie, nechybí novinářka Gale Weathers, která píše knihu o rok staré vraždě. A nebude jediná, komu půjde o zdraví. Potěší, že maskovaný zabiják je obyčejný člověk, chybující, místy nemotorný. Prostě „lidský“. Když už by někomu vadilo to kloubení komediálních a hororových prvků, nemůže jednoduše ignorovat, že Craven v polovině devadesátých let odstartoval další hororovou vlnu. A to se počítá!! (02.08.2015)

Jeden ze zakládajících snímků žánru "teenage-horor" a zároveň asi jeho nejkvalitnější zástupce. Neve Campbell tady předvádí svůj dosavadní herecký vrchol a taky ostatní herci mile překvapují. Stejně tak je milým překvapením scénář, jenž sice staví na mnoha hororových klišé, ale zároveň si z nich v mnoha ohledech dělá osobitou legraci, což dodává tomuhle snímku i mírný humorný podtón. Ale fakt jen mírný, jde přece jenom o horor, kde není úmyslem diváka rozesmát, ale vystrašit. (25.03.2003)