Zběsilý útěk

Asi jsem už nějaký otrlý, ale se mnou to tedy neotřáslo. Ba co hůř, v jisté chvíli jsem si uvědomil, že jsem film před lety viděl. Jakmile se díváte na film s tím, že ho neznáte, a pak zjistíte, že ho máte znát, je to blbě. Tedy naháněčky sem a tam, protivná rozklepaná kamera (si to Whitaker spletl s videoklipy a reklamami), dva malí protivní spratci na zabití (mé přání se nesplnilo), unavený Roden s očekávaným (tedy dobrým) výkonem, omlácený Walker a honba za zbraní připomínající desátý díl Indiana Jonese... Ale vybíjená na ledě se povedla, a kdyby se kamera častěji zklidnila, lépe by se na to koukalo. Takže 3* jsou akorát. Není to úplně špatné, ale za čas asi zase nebudu vědět, že už jsem to viděl...dvakrát... (03.02.2014)

Po pár rokoch som sa k tejto naspeedovanej hystérii opäť vrátil a musím skonštatovať, že je to stále len naspeedovaná hystéria s pár svetlými momentami. Asi to teda bude "postmoderná variácia na film-noir", ale pripadá mi až otravne preexponovaná. Taký, za adrenalín sa schovávajúci afekt. Do najlepších kúskov Tonyho Scotta to má ďaleko; ten totiž vedel, že aj ono naplňovanie žánrových škatuliek alebo experimentovanie s formou skrz zbesilý a pritom stále sofistikovaný štýl musí mať hlavu a pätu. "Running Scared" je vizuálne uhrančivý guláš bez vnútornej organizácie, ktorý ani po druhej projekcii nenesie známky vyšších ambicií. Škoda. (03.09.2014)

Formálně dokonalá strhující postmoderní variace na film noir, která odkazuje k mnoha jiným snímkům s obdobnou tématikou (základní dějovou kostrou k mafiánskému Krycímu jménu Donnie Brasco, významovou rovinou ke Scorseseho opusům reflektující svět západního velkoměsta jako naprostou džungli, kde existuje jen zlo realizované zločinem, drogami a prostitucí, jak je to vidět v Taxikáři či třeba v Počítání mrtvých, atmosférou se dotýká režijní práce jiného velikána Davida Finchera, co se týče akce, tak přebíjí téměř všechno...). Postmoderní filmové postupy ovlivnily film do té míry, že místy sledujeme nejen formální exhibici (dokonalé střihové přechody, zpomalované či zrychlované scény, práce s kamerou, geniálně připravená mizanscéna...), ale kaskáda novátorských filmových propriet je místy až samoúčelná, pro diváka jsou to ovšem doslova sekvence hojnosti... Duch filmu noir se tu realizuje výhradně v mužském světě a trochu jako v Peckinpahových Strašácích se tu analyzuje hlavně ona benevolence k hranici, kterou každý člověk ve svém vlastním vědomí odděluje akceptování násilí a jeho odmítání. Kde ji má hlavní hrdina, je velmi sporné, a pakliže přistoupíme na to, že jeho jednání je v boji se zločinem normální, otřese se v základech naše vnímání normality obecné. Jestli tenhle snímek má hledat a klást nám etické otázky, pak raději nechci slyšet odpovědi... Za zmínku rozhodně stojí herecké výkony, Karel Roden tu opět hraje jednu z hlavních rolí a jako již poněkolikáté, opět ruskojazyčného mafiána, a jde mu to o poznání lépe než třeba v 15 minutách. Paul Walker je strhující, role byla nejen fyzicky náročná, ale jeho postavu jsem mu bezvýhradně věřil. Zběsilý útěk je skutečně silný film, bere si to nejlepší ze současné mainstreamové kinematografie (a to dokonce i její klišé) a nebojí se to formálním experimentem přetransformovat v nějakou novou kvalitu, používá k tomu zvláštního druhu humoru (do scény popravy zakomponovaná aluze na globálně rozšířenou reklamu na kreditní karty) především vizuální prostředky. Jako dotvrzení kvalit doporučuji vytrvat do závěrečných titulků - jejich estetické ztvárnění je nevídané a utvrdilo mne v pocitu, že jsem viděl cosi neobvyklého... (10.12.2007)

Noční New Jersey, plné temných zákoutí jak v ulicích, tak v relativně přepychových bytech, v režisérském vizuálním fetiši, na který se jen tak nezapomíná. Práce s kamerou, filtrováním a střihem možná v první chvíli připomene Tonyho Scotta, ale Wayne Kramer po pár minutách ještě přitvrdí a ukazuje, že s patnáctimilionovým budgetem a „erkovým“ ratingem se dají dělat divy. Příjemně odvázaný sex, střelba hlava nehlava (doslovně!) a takový koncentrát „fucků“, že na jiné řeči pomalu ani nezbylo místo. Což nebrání v dobře rozehrané dějové partii udělat režisérovi (a scénáristovi v jedné osobě) několik působivých zlomů, takže o napětí a divákův zájem není nouze. A nářky nad konečným vyústěním jsou zcestným výkřikem těch, kteří prostě nejsou schopni akceptovat jistá žánrová pravidla, která však mohla být (jen tak mezi námi) projednou porušena. (14.07.2006)

Anzore! John Wayne byl buzík!..... Maximálny pretlak vulgarizmov, drsnosti, štýlovosti, brutality, vizuálnych nápadov, šialene rýchleho strihu a množstva dejových zvratov. Do bodky sa tu napĺňa fráza - menej je niekedy viac. P.S.: Ten happy záver sa sem po predošlých prehnane brutálnych minútach absolútne nehodil. (30.03.2012)