4 inyong shiktak

Aziati opäť vidia mŕtvych ľudí a opäť sa tomu po stovkách podobných filmov čudujú. Lenže scenár po prvej 20 minútovke prejde výhybkou na inú, psychologickejšiu koľaj a ľakačky vystrieda atmosféra veľkomesta, sama o sebe vyjadrujúca všetky duševné civilizačné choroby, s dôrazom na neschopnosť a neochotu vzájomného pochopenia a dôvery. Nie je to dokonale umelecké, i keď to tak pôsobiť chce, ale nesmierne sugestívne. Prázdnotu bytov si vyplňujeme moderným nábytkom a podobne si prázdnotu duše vyplňujeme podobne bezvýznamnými matériami. To je iba jedna z viacerých myšlienok filmu. (10.03.2016)

Originálny preklad názvu "4 Doll table", alternatívny je potom "Uninvited". Jeden z mála filmov, ktorý po druhom pozretí výrazne otočil moje hodnotenie smerom hore. Ako prvé by som rád podotkol, že ide o silnú, psychologickú drámu s jemne thrillerovými prvkami a cca dvoma "šok" sekvenciami (na jednu z nich nezabudnem do smrti, lebo som pri nej takmer spadol od ľaknutia zo stoličky). Práve to preliate žánru z thrilleru do drámy môže pre niekoho byť sklamaním (ako sa to stalo aj mne pri prvom pozretí) a tým mu môže zároveň uniknúť aj druhá -skrytá pointa filmu, ktorá samotnému záveru dáva oveľa nejednoznačnejšie a ne-happyendove vyznenie. Herecký výkon Ji-hyun Jun je bezchybný a pre tých, ktorý videli napr. jej My sassy girl to bude obrat v charaktere úlohy o 180 stupňov. Jun vtláča svojej postave presvedčivú autenticitu a geniálne kopíruje samotnú atmosféru filmu - ťaživú, ledva sa dopredu pohybujúcu, skôr až plaziacu. Pomalé odvíjanie príbehu - z ktorého sa postupne vykryštalizuje detailná štúdia osamelosti čiastočne plynúca z jedinečných vlastností je podporetá aj formálne v svojej samotnej štruktúre - tichá hudba, dlhé zábery, pomalá jazda, zaujímavá strihová skladba - miestami mi to veľmi pripomínalo Tarkovského ťahy, prípadne z nedávnej minulosti aj sposôb nasnímania maďarského filmu Dealer. (12.02.2005)

Znáte to. Jste na návštěvě u dědečka a přežraný s třímetrovou hlavou plnou historek si uvědomujete, že za půl hodiny máte být na párty roku. Snažíte se rozloučit, ale dědeček vám nabídne, že vás sveze. A jede celou dobu dvacítkou, čtyřikrát mu to na semaforech chcípne a na přechodech pouští přejít lidi o kterých se ještě ani nedá s jistotou říct, že po tom přechodu půjdou. Přemýšlíte, že byste si vystoupili a došli to pěšky, bohužel děda to vzal zkratkou přes Malešice, takže již není cesty zpět. Světlým bodem na konci je však skvělá akce, na kterou budete dlouho vzpomínat. Uninvited je to samý. Fantastiscký vizuál (na který už jsem ale od Korejců zvyklý), velmi dobrý scénář, operující z hromadou všemožných avšak vždy provázaných faktorů a některé scény, které vás přikovají k sedačce. Za zmínku stojí jeden záběr přibližně po polovině filmu ve kterém jsem nevěřil vlastním očím a cuknul sebou jak epileptik na techno párty. Takový ten klidný plíživý záběr, který vás připravuje, že se stane něco špatného, ale vy ze zvyku nečekáte, že nám to ukáže a že si to budete muset domyslet. Chyba lávky. Mimochodem děsivější nasnímání kojenců než v tomto filmu asi neexistuje. K výživnému výsledku se ovšem divák musí prokousat skrze ústřední protagonisty, kteří by opravu mohli mít na čele tlačítko "fast forward" (zejména jejich neustálé opakování položené otázky je ubíjející) a jich vzájemný dialog je patrně jednou z nejdelších scén kinematografie. Ten film mě docela vyčerpal (v dobrém i špatném směru). Ani jsem po dokoukání už neměl náladu si pustit si milovaný Oblivion a šel jsem v jedenáct večer spát. Fakt dík. (18.10.2011)

Jeong-won je tesne pred svadbou. V tomto čase však neprežíva najlepšie obdobie. Od určitej chvíle vidí duchov dvoch malých dievčat, ktoré boli nájdené mŕtve vo vlaku. V rovnakom čase spoznáva krásnu Jung, ktorá trpí vážnymi depresiami a taktiež ako on, vidí veci, ktoré iní nevidia. Aký súvis majú tieto dve udalosti v jeho živote? Niektoré Japonské snímky sú napriek originálnemu príbehu tak neskutočne nudné, zdĺhavé, že človek by z toho začal štopkať ponožky. Prvá hodina nezáživná, druhá o nič lepšia, aj keď záverečná polhodinka, dajme tomu, že celkom ušla. Monotónne rozprávanie príbehu, ktoré so žánrom horor nemá spoločné absolútne nič, mi nepripravilo jednu jedinú chvíľu pocitu napätia či pohoršenia. Pokiaľ budeme tento film hodnotiť ako drámu, tak pocit úzkosti tento film vo mne taktiež nevyvolal. Moje emócie z časti pošteklil len záver – 40%. (27.10.2013)

4 INYONG SHIKTAK je v jistém smyslu netradičně pojatý film. Hluboké zamyšlení nad samotou, důvěrou, vírou (především v tom nejobecnějším a nereligiózním smyslu slova); to vše zabaleno v lehce thrillerovém hávu. To jsou přesně ty ingredience, které mám rád a které ve filmech vyhledávám. K formě: Předně musím vyzdvihnout bezchybnou a dokonalou (opakuji: bezchybnou a dokonalou) formální stránku. Pomalejší tempo tomuto snímku sekne; k tomu všemu je nutné přidat skvělou práci s kamerou, kompozicí, výbornou hudbu plus extrazajímavé ruchy dotvářející atmosféru etc. A samotný námět? Dotkl se mě a myslím to v dobrém. Samotný námět je natolik univerzální a přesahující všechny hranice, že i mně samotnému přišel tento příběh jako familiérně známý a i přes onen jakýsi thrillerový nádech dostatečně realistický a ze života - vždyť, kdo z nás se občas necítil/necítí nepochopen a sám uprostřed davu. Shrnuto a podtrženo: Pomalé, hluboké, táhlé... Dávám na Adriana a v brzké době zkouknu znovu s očekáváním, že to otočí mé hodnocení ještě více nahoru. Do té doby dávám zasloušené a velmi dobré 4/5 hvězdiček. (06.07.2005)