V kómatu

Fíha, tak to jsem si zavzpomínala na éru Robina Cooka a jak to rodičové všech mých kamarádek a kamarádů za našeho dětství hltali....já od něj nečetla nic, nějak jsem na to tenkrát byla malá. V televize se mi V komatu včera moc líbilo - pořád stejně aktuální, navíc povedeně udělané, napínavé až do konce... (30.01.2013)

Medicína posílena vědou se tváří jako nové náboženství slibující spásu a majestátné katedrály nemocnic jsou zaplněny miliony věřících. Každý pokrok i každé náboženství si ale žádá obětí. Obchod s lidskými orgány ve velkém umožnila teprve moderní medicínská, počítačová a spojovací technika a to je jen malá část ledovce, který se skrývá pod hladinou úspěchů, které společnosti prezentuje medicínsko farmaceutické lobby.___ Atmosféra napětí ve starších hollywoodských filmech byla řádově působivější než ve filmech éry CGI (computer-generated imagery). Většina dnešních tvůrců thrillerů a hororů ignoruje princip fungování lidské psychiky – lidé se totiž nejvíce bojí nikoliv toho, co již vidí, ale toho, co je jim zatím utajeno, o čem jen tuší. Dobře o tom věděl Hitchcock, který klamal a vodil diváka za nos až do konce filmu. Je jedno kolikrát zkušený divák viděl dnes již kanonizované postupy pomalého budování děsivé hrůzy prostřednictvím utajení informací a drásání nervů hudbou, stejně se pokaždé nachytá, protože napětí vzniká samovolně čistě jako fyziologická reakce, kterou spouští část mozku zděděná od plazů, jež v jakýkoliv okamžik očekává náhlý útok šelmy. Dnešní polopatické předvádění hromad střev a potoků slizu a krve po jisté době otrkání vyvolává již jen hysterický smích nebo znechucení. (03.02.2013)

Starší kúsok z kategórie tých lepších, aký sa nestratí ani v dnešnej dobe prekombinovaných zápletok a situácií. Nemáme až do konca jasné, kto je na akej strane, aj keď sa dá tušiť, kam vedú hlavné nitky zločinu. Niektoré naháňačky by sa možno dali skrátiť pre lepší spád deja, ale nahrádza to prevedenie úschovne živých mŕtvol, ktoré ma niekedy dávno úplne ohromilo. –––– Můžeme ho držet při životě rok, dva, neomezeně dlouho. (12.02.2014)

O existencii Kómy som vedel desaťročia. Disponoval som základnými informáciami. Hrá v nej Michal Douglas a je podľa predlohy Michaela Crichtona. Možno som raz za čas v telke zahliadol pár minút a poznám ikonický, futuristický záber na visiacich pacientov. Kedysi som lekárske trilery od Crichtona, Robina Cooka, Kena McClurea alebo F.P. Wilsona čítal vo veľkom, ale potom ma to prestalo baviť, tak aj z toho dôvodu som nejako extra Kómu vidieť netúžil. Nakoniec som si ale v roku 2020 povedal: „idem na to“.  A aj som šiel. Zaskočilo ma, že som polovicu života žil v omyle. Predlohu nenapísal Crichton, ale jeho žánrový konkurent Cook. Paradoxne, film REŽÍROVAL Crichton. To ich celoživotnému žánrovému súboju dodáva zvláštnu, bizarnú príchuť. Trocha mi to pripadá ako keby sa dvaja muži celý život nenávideli a ten druhý sa prvému pomstil tak, že by mu zviedol manželku, tá by sa s ním rozviedla a vzala si jeho súpera. Ale možno mi to pripadá zle. Film, prirodzene, čiastočne zostarol. Ženy doktorky sú tu mužmi skôr tolerované, než rešpektované. Ak urobia niečo, čo sa mužom nepáči (pričom to nemusí byť chyba), tak si povzdychnú: „ach tie ženy“. Ale inak ide o vydarený, ukážkový lekársky triler. Odohráva sa v atraktívnom nemocničnom prostredí. Pitevne, márnice, operačné sály, prednáškové miestnosti, labyrinty chodieb, laboratóriá a kancelárie. Vyzdvihnúť musím aj mrazivú atmosféru, presný kasting (Douglas, šikovná Bujold v titulnej úlohe, Richard Widmark, Rip Torn, dokonca Tom Selleck a Ed Harris v maličkých, ale prepracovaných rolách) a scenár, ktorý je napínavý, tajomný, záhadný a zamotaný (aj keď od finále som možno čakal predsa len trošku viac, ale iba o štipku). (10.02.2020)

Vůbec nevadí, pokud hned v začátku pochopíte, oč běží. Naopak. Protože do poslední chvíle netušíte, jak příběh půvabné, leč tvrdohlavé Susan Wheeler SKONČÍ. P.S.: Pokaždé znovu a znovu mě fascinují zvídaví jedinci, kteří si žijí své vcelku všední, více či méně naplněné životy přesně do onoho přelomového okamžiku, kdy se v jejich blízkosti vyskytne něco podezřelého. I když nemají policejní výcvik ani žádnou jinou průpravu pro zvládání nebezpečných a fyzicky i psychicky náročných situací, pouštějí se obyčejně bez váhání a bez jakékoli podpory do pátrání na vlastní pěst, ačkoli jim přitom nejde o nic menšího než o život. Velice ráda bych je viděla v reálu, leč ve světě filmu právě nerozvážné počínání hrdinů-amatérů otevírá dveře té správně napínavé atmosféře, která vás postupně pohltí. (30.01.2013)