Jak jsem balil učitelku

V pořadí druhý celovečerní film Wese Andersona vykazuje již všechny typické rysy svébytného tvůrčího způsobu a poetiky tohoto svérázného režiséra. Veskrze originální rukopis s typickými vertikální záběry shora a horizontálními jízdami, zpomalenými záběry podbarvenými vždy velmi emocionálně působící melancholickou netradiční (často francouzskou či indie) hudbou, nostalgickou a až staromilskou náladou a melancholickým plynutím filmového času, prazvláštním druhem humoru, vyšinutými postavami, kterým se rozpadl rámec smysluplného života nebo které ho teprve hledají a které se vymykají běžným představám a očekáváním, které tápou a táží se po smyslu svého bytí... Max Fischer (Wesův oblíbenec Jason Schwartzman, který později exceluje i v Darjeelingu s ručením omezeným) je mladík s obrovskou sociální inteligencí a úžasným potenciálem, který transformuje v parodické reflexi desítek zájmových klubů a kroužků symbolizujících rozmanitost a pestrost života, který má však problémy být kompatibilní s nastoleným nudným systémem a řádem a tak se ho snaží všemožně obcházet. Se ztrátou smyslu života (odchodem z Rushmore) se pod tlakem existenciální tísně začne dostávat do značně svízelných a eticky ambivalentních situací, které podstatně naruší integritu jeho identity. Existenciální krizi prožívá i znuděný a životem zklamaný milionář Blum (geniální Bill Murray, jehož minimalistické herecké výrazivo asi nejlépe ilustruje originalitu Andersonovy poetiky a melancholicky působícího humoru), který má pro Maxe slabost. Rushmore je symbolem integrity ideálů a života a obranou minoritního životního stylu i dokladem toho, že smysl mají také ,,jiné" životy, než jen ty většinové... (percepci filmu bohužel velmi předznamenává nešťastně zvolený český distribuční název, který asociuje žánrově limitovanou teenagerskou komedii). Podobné filmy: Horší to už nebude, Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Dedication (18.07.2008)

Ako som balil učiteľku je pre mňa, ako nefanúšika Wesa Andersona jeho najlepší film. Nenudil som sa pri ňom, celkom som sa bavil a nekrútil som pri ňom nechápavo hlavou, že čo sa to na plátne preboha deje a aký to má všetko zmysel. Tieto charakteristiky platia opačne pre tie zvyšné, čo som videl. A dokázal som sa ztotožniť s hlavnou postavou, pretože by som tiež balil učiteľku, akou je Olivia Williams. (25.06.2012)

druhý Andersonův celovečerák sice už nese typické znaky jeho tvorby včetně pro něj typické poetiky a zvláštních figurek, ale dohromady to ještě není tak vyladěné a funguje to pouze z části. Na doplnění restu v rámci jeho kinematografie nelituji, že sem viděl, ale narozdíl od ostatních jeho kousků tohle už znova neuvidím. I když kdo ví...70% (27.11.2022)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)

Max Fisher je svéráz. A taky vizionář, snílek a originální týnedžr se způsoby zkušeného veterána. Tenhle ošklivý a brýlatý student se určitě v životě neztratí. Minulé filmy Wese Andersona (Lišák nebo Steve Zissou) mě nějak moc nebavily, i když pravda - netradiční byly. Ale tenhle, tenhle film mě bavil moc. Všichni herci tu perlili, scénář mě nepřestával překvapovat, výborná komedie! (17.11.2010)