Jak jsem balil učitelku

V pořadí druhý celovečerní film Wese Andersona vykazuje již všechny typické rysy svébytného tvůrčího způsobu a poetiky tohoto svérázného režiséra. Veskrze originální rukopis s typickými vertikální záběry shora a horizontálními jízdami, zpomalenými záběry podbarvenými vždy velmi emocionálně působící melancholickou netradiční (často francouzskou či indie) hudbou, nostalgickou a až staromilskou náladou a melancholickým plynutím filmového času, prazvláštním druhem humoru, vyšinutými postavami, kterým se rozpadl rámec smysluplného života nebo které ho teprve hledají a které se vymykají běžným představám a očekáváním, které tápou a táží se po smyslu svého bytí... Max Fischer (Wesův oblíbenec Jason Schwartzman, který později exceluje i v Darjeelingu s ručením omezeným) je mladík s obrovskou sociální inteligencí a úžasným potenciálem, který transformuje v parodické reflexi desítek zájmových klubů a kroužků symbolizujících rozmanitost a pestrost života, který má však problémy být kompatibilní s nastoleným nudným systémem a řádem a tak se ho snaží všemožně obcházet. Se ztrátou smyslu života (odchodem z Rushmore) se pod tlakem existenciální tísně začne dostávat do značně svízelných a eticky ambivalentních situací, které podstatně naruší integritu jeho identity. Existenciální krizi prožívá i znuděný a životem zklamaný milionář Blum (geniální Bill Murray, jehož minimalistické herecké výrazivo asi nejlépe ilustruje originalitu Andersonovy poetiky a melancholicky působícího humoru), který má pro Maxe slabost. Rushmore je symbolem integrity ideálů a života a obranou minoritního životního stylu i dokladem toho, že smysl mají také ,,jiné" životy, než jen ty většinové... (percepci filmu bohužel velmi předznamenává nešťastně zvolený český distribuční název, který asociuje žánrově limitovanou teenagerskou komedii). Podobné filmy: Horší to už nebude, Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Dedication (18.07.2008)

Doplňování méně známých a starších filmů Wese Andersona vypadá tak nějak podle očekávání. Rushmore disponuje už mnoha jednotlivými výrazovými prvky Andersonovy filmové řeči, ale jako celek je ještě takovým neučesaným, i když nadaným puberťákem. Chvílemi je to typicky roztomile zábavné, jindy ale zase nudné a nepříliš smysl dávající. Důraz na pevnou kompozici záběru je spíše ojedinělý, děj snímku paradoxně překombinovaný, i když se v něm ale v podstatě nic neděje. Rushmore není špatný film, ale pokud bych nevěděl, že koukám na snímek Wese Andersona, asi bych mu nepřisuzoval nikterak zásadní význam. 5/10 (28.06.2017)

Max sice patří mezi nejslabší žáky, ale angažuje se jinak snad ve všech školních aktivitách a akademii Rusmord považuje za svůj život. Ale stačí jedna knížka v knihovně, abych zjisitl, že smyslem jeho života je možná někdo úplně jiný...Dost jsem si užíval především Maxova soka v lásce Billa Muraye (nezklamal!), jehož komediální stylizace s knírkem, typické obličeje a například znuděné kreace s házením míčku do vody mě dost bavily. Opravdu nelehký soupeř, i když má Maxe tak rád. Jinak i u třetího  Wese Andersona jsem spokojený. Už jeho druhý film je zábavná  absurdní jednohubka.  Máš mrkvičky? (10.10.2023)

Wes Anderson prostě umí. Těžko hledat mezi současnými tvůrci někoho, kdo dokáže napsat a zrežírovat tak poetické filmy jako Život pod vodou nebo právě "Učitelku". Filmy, které sledujete s přihlouplým úsměvem na tváři a které ve vás zanechají velmi příjemný pocit i dlouhé hodiny po skončení. A k hereckému obsazení taktéž nemám slov - Murray, Williams a především Schwartzman hrají skvěle. Plný počet hvězd snad ani nemá cenu řešit... (18.08.2011)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)