Déšť

Celou dobu je to intimní, lyricky snímaný film téměř bez děje, s příjemnými hereckými výkony. Někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ale ten konec je docela intenzivní, přináší sebou nosnou myšlenku. Nejde o nic světoborného, když by se měla střízlivě převyprávět, je to skoro moralita, ale díky nezúčasněnému a přitom citlivému pohledu to má něco do sebe. (02.03.2007)

Film o něco málo zábavnější než sledování po okně stékajících dešťových kapek. Tento novozélandský „film roku“ se dlouho tváří, že je jako všechno v pohodě, aby se nakonec ukázalo, že jako všechno v pohodě není. Ani trochu originální historka o první letní lásce a dospívání vyniká pouze poetickým vypravěčským stylem. Takže pokud preferujete filmy, kde někdo někam dlouho jde, potom tam dojde a zpomaleně se otočí na kameru, Déšť by vás neměl zklamat. K tomu bezdějovému „přemísťování se“ navíc zpravidla hraje příjemná hudba, hlavní hrdinka zdařile hraje, že neví co má hrát a po skončení se někteří možná budou cítit duševně obohaceni. Svým poselstvím a vyjadřovacími prostředky mi Déšť přišel snáze stravitelný než podobně naladěná jihokorejská meditace Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, chyběla mu však jeho exotičnost. V konečném důsledku tak Déšť nejen že vypadá jako další nezávislý film s velkým srdcem a malým významem, ale on jim opravdu je. 65% Zajímavé komentáře: B!shop, castor, Zazie (28.02.2007)

No, na konci som bol pomerne rád, že už to môžem vypnúť. Nič proti drámam, ale tento film išiel dosť mimo mňa. Ochlastaní rodičia, retro kdesi do 60-70-tych rokov, matka alkoholička a otravná dcéra v puberte. Samotná tragédia je odhadnuteľná veľmi skoro, takže prekvápko sa nekoná. Herecké výkony určite nie sú zlé, ale to veľmi nestačí. (01.07.2005)

Úvodní scéna na palubě houpající se lodi nastiňuje přesně, s jakou nestabilitou prožívá svůj vztah manželský pár s dětmi, který se společně vydává strávit prázdniny. Žena unavená stereotypem, věčným staráním se o domácnost, léčí svou vnitřní nenaplněnost utápěním se v alkoholu, nekonečnými večírky a častými flirty s Cadym. Manžel si jejích záletů všímá a trápí se nad vyhasínajícím vztahem. Ze všeho nejvíce jsou ale raněny děti. Dcera Janey vše bedlivě pozoruje a snad i proto je její vztah s matkou ještě chladnější... Děti trpí, protože s přirůstajícím napětím mezi rodiči, je péče o ně zanedbanější, ještěže vztah mezi sourozenci je na výborné úrovni. Měla jsem pocit, jakoby se Janey chtěla mermomocí vyrovnat své matce jak v kouření, nošení oblečení, tak ve flirtech s Cadym. Film sám o sobě nebyl nijak zajímavý, dokonce mi nepřivodil žádné emoce. Ve skutečnosti pro mě snad ani nemohl být více chladný. Kamera bravurně zachycuje krásy přírody, ale to je tak vše, co bych mohla vyzdvihnout. Co říct závěrem? Film nepotěší ani neurazí, toť vše. (06.03.2008)

První hodinu jsem si myslel, že film je o ničem, a i když jsem si pochvaloval hezké obrázky, které se na mě celou dobu z obrazovky usmívaly (místy i mračily), málem jsem Déšť po hodině vypnul. Završení filmu je ale tak silné, že i ostatní okamžiky filmu dostanou úplně jiný rozměr (prosím nezaměňovat tuto větu ve smyslu nějaké šokující pointy). (02.10.2005)