Keulraesik

To, co Forrest Gump znamena pro americke drama, to The Classic znamena pro asijskou romanci. Epicka jizda, ktera obsahuje vse potrebne a nenapada me vesmes nic co zkritizovat. K tomu dvojrole nadherne Ye-jin Son, ktera me svou sympaticnosti, roztomilosti a hereckym talentem dostala uz potreti v rade a davam si ji do topky (sorry Sigourney Weaver). 8/10 (19.11.2009)

Kromě krásně natočeného dvojpříběhu, který, už proto, že má dvě linie a děj je tak hutější, nenudí, jsem se mimo jiné i asi třikrát zasmál, a to hodně... "Potřebuju vzorek vaší stolice! Po obědě a pěkně zabalený." A pak geniální scéna s potleskem v divadle. Každopádně hlavní devizou tohoto snímku není humor, ale paralela vztahu matky (k někomu) a dcery (k někomu) plná lásky a citu. Navíc vizuální a hudební zpracování výborné. 85%. (03.05.2010)

[Druhé zhlédnutí] I po sedmi letech od premiéry zkrátka klasika - jak příhodný to název. Jednoduchá romantická schémata, která jsou tentokráte trochu zašmodrchaně vyprávěna (ale přehledně) se setkávají s korejskou, samozřejmou, precizností. Ke konci diváka trochu počtem minut unaví, ale pocitový zážitek skončí jen těsně pod Olympem uspokojení. 80 % (26.01.2010)

Jae-young Kwak podruhé (poprvé to bylo s My Sassy Girl) vystřelil na mé srdce a podruhé trefil cíl. Asi by byla nesmírná troufalost, kdyby někdo chtěl tomuto jedinečnému režisérovi vysvětlovat, co je to láska. Takový smysl pro city, taková schopnost pracovat s emocemi, to se nedá naučit. To se musíte narodit v Koreji a ještě mít štěstí na správné rodiče. Prakticky by se dalo chválit to samé jako u My Sassy Girl. Herecké výkony - Ye-jin Son má navíc dvojroli a je neodolatelná, krásná hudba, ale hlavně do detailu propracovaný a bezchybný scénář, podpořený precizní režií. V závěru (ale i dříve) si každý zapláče a pocity z filmu ve Vás zůstanou ještě dlouho. Dějové linie jsou v Classic dvě, každá je velice silná a obě jsou o cestě lásky, o překonávání obtíží, o přátelství a o věrnosti. (02.06.2006)

Kdo je jen trochu zběhlý v asijské romantice, toho Classic nepřekvapí, ale copak na tom záleží, když z něj něha teče v mohutných vlnách? Osobně se mi daleko víc líbil zářivě láskyplný příběh matky, kde není nouze o smutek nebo naopak o zamilovaností prozářené scény s vrcholem v geniální válečné pasáži. Linie dcery je ve své melancholii možná až příliš zdlouhavá. 75% (23.07.2007)