Crash

Tak tuhle "nádheru" jsem si koupila omylem v očekávání jiného filmu se stejným názvem. Přestože nemám žádná traumata z autohavárií a v jisté oblasti velmi příjemné lidské činnosti se nepovažuji za puritána, tento film mi nedal ani fň. Jen odporně a zžíravě nepříjemný pocit u srdce a totální znechucení, které jsem ze sebe nedostala, ani když jsem tenhle "skvost" zběsile rozstříhala na malé kousky a hodila do koše. (06.05.2009)

Crash, to není jen samolibá podivnost, či béčkový pokus o skloubení sexu a utrpení. Crash znamená čtení mezi řádky, jemné zachycování úskočných významů působících na iracionálním - smyslném levelu. Nezáleží ani tolik na tom, na jaké úchylce zde postavy ujíždějí, záleží na tom, jak na ni ujíždějí, jak to prožívají, jak jsou pro svoji výstřední vášeň schopny žít i umírat... Vykreslené charaktery balancují na hranici prapodivnosti a přitom něčeho, co je nám důvěrně známé z prožitků našeho temného já. David Cronenberg dokázal zmapovat odvrácenou stránku lidské sexuality a vytvořit poměrně zajímavý a samozřejmě lehce zvrácený poetický feeling... 8/10 (19.12.2009)

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)

Já si v úchylnostech teda moc nelibuju, ale že jde o mistra Cronenbrega, udělal jsem výjimku. Vlastně jsem tak ujetou podívanou ani nečekal. Režisérova láska k autům, tělesné sebedestrukci a nevšednímu tělesnému uspokojení je zde skloubena do zajímavého scénáře, který prakticky nemá děj, ale při množtví tolika úchylností byste si nějaké dění ani neuvědomovali, takže je to jedno. Obdivuji odvahu a výkon všech zůčastněných, zejména teda Eliase Kotease, kterého mám zafixovaného spíše jako bezvýhradného klaďase, než jako bezmezného perverzáka. K zajímavé hudbě Howarda Shora nemám žádné výhrady. Myslím, že dokonale vystihla náladu celého filmu. David Cronenberg se pustil do velmi bizarního a zajímavého snímku, který je jistě silně kontroverzní, ale své diváky si bez pochyb najde. (06.08.2011)

Tento motív mohol u každého iného rejžu vyzerať úplne ináč. Taký Michael Bay by z toho spravil explozívny akčňák ( automobilové naháňačky sú jeho terno ), Scorsese by tomu dal zrejme šťavu ´´fakujúcich´´ gangsterských thrillerov ( a asi by to dopadlo ako TAXIKÁR ), no a taký Spielberg by sa do takéhoto námetu zrejme ani nepustil ( aj keď už jednu knihu od Ballarda sfilmoval ). A preto príde angažovanie sa Davida Cronenberga, ako zrejme nevyhnutné, menšie zlo. Nedal tomu ale svoje osobitné režijné kúzlo. Jeho drastické ´´body horory´´ majú viac temna a tajomna, ako tento rozvláčny, pomerne nudný, technicky síce zdatný, ale neokázalý...ktovie čo. Alebo šlo len o výplň času z dlhej chvíle? (17.05.2018)