Crash

Cronenberga vždycky lákaly temná místa lidské duše, do nichž erotika patří. A zde ještě skloubeno s jeho dalším oblíbeným tématem deformovaného těla, bodyhororem. Kdys v kině jsem byl nadšen, po letech jsem stále spokojen, ale v dnešní poněkud dekadentní době to už není úplně ono. Přesto perfekcionalista Cronenberg vypiloval svůj film do krvavého briliantu, kterému dominují výkony dvou hlavních aktérů, auta, havárie, kamera a výborná hudba. Tak snad příště to vyjde! (25.11.2021)

Tak mám konečně za sebou tuto slavnou úchylnost o partě lidí, které sexuálně vzrušují dopravní nehody. Což o to, bizarní námět je originální a některé scény ho skvěle rozpracovávají, osobně mě dostala scéna z nočního představení na ulici s předváděním rekonstrukce autonehody Jamese Deana. Zajímavá je i postava vášnivého fotografa a sběratele záznamů z autonehod, film oplýval silnou atmosféru v kulisách tajuplné noci a v tom zvláštním pohlcení mi nevadila ani hodně žhavá porno scéna kdesi v polovině filmu. Stejně jsem se ale nevyhl pocitu, že Cronenberg potenciál námětu využil jen částečně, že o hlavních postavách, pro které se vzrušení z autonehod stalo jediným smyslem života, se pohříchu nic víc nedovíme. Žádná psychologie a mimo zmíněnou pouliční show ani mnoho stop po jasném poselství. A nevyhl jsem se ani zklamání, když v poslední třetině vzešla z Crash už jen série sexuálních a úchylných scén, kdežto závěr má parádní dramatickou atmosféru, ale vůbec nevygraduje do ničeho překvapivého, jen opět, v trochu syrovějším podání, předvede znovu a naposled to, co vnímáme celý film. Tudíž mám zde podobný problém jako u Videodromu: oba filmy mají skvělou první polovinu, kde Cronenberg představí originální bizarní námět, rozvine ho do pár skvělých nápadů i náběhu na důstojnou myšlenku, ale v druhé polovině ho už promění jen v samoúčelnou úchylnost. Zvláštní, že zrovna tyto dva filmy patří k režisérovým nejkultovnějším, zatímco já si je zařadím k tomu slabšímu a na loňské Zločiny budoucnosti pro mě zdaleka nemá ani jeden z nich. Cosi to vypovídá, ale rychle si nejsem jist, zda víc o mém náročnějším vkusu nebo o době, která se posunula natolik, že průměrně rozvinutý šokující námět a několik scén s kultovním potenciálem už dnes pro velký filmový zážitek (oproti 80. a 90. létům) nemusí stačit. [70%] (22.01.2023)

Další z Cronenbergových filmových bizarností vypráví o skupince volnomyšlenkářských sexuálních náruživců, které nejvíce vzrušují automobilové nehody... No, a to je v podstatě všechno. Crash má velmi zajímavou a neobvyklou premisu, z níž ale nic moc inspirativního nevyplyne. Cronenberg si sice opatřil skvěle pasující áčkové obsazení (hlavně Koteas je luxusní úchyl), s nímž natočil několik dráždivých a působivých erotických scén, ovšem dějově i vývojem postav se film dost točí v kruhu. Patrně to byl záměr, osobně jsem ale asi čekal něco víc. Fandům artových podivností postavených na okrajovém a hodně pikantním tématu ale nelze než doporučit. ;-) 65 % (22.11.2020)

Inu Crash reprezentuje interesantní vhled až osobitý náhled na post traumatickou stresovou poruchu. Tahle je ovšem říznutá perverzí a úchylkou. V Crash mě v podstatě nic -po překonání prvních deseti překvapivých minut- nezaskočilo, chladně jsem kalkulovala kam až tahle obsese povede, kdo si to ještě s kým -respektive s čím- rozdá. Ale mezi tím jsem se nějak stihla bavit, tím jak hlavní hrdinové řešili "technické problémy" s tím spojené :-) Crash je osobitý do té míry, že jsou zde přítomny všechny manýry páně režiséra. Detailní záběry evokující sex ve všech jeho podobách však protentokrát nestačí, Cronenberg jde dál a všechno hezky stylizovaně až sugestivně narovinu ukáže. Opět názorný naturalismus, tentokrát zaměřený od nechutností na sex. Pokud přistoupíte na tuhle hru se vším všudy, dokážete se dokonce bavit. Prostě a jednoduše: Crash je černohumorná vyprávěnka o skupině lidí, kteří svoji honbu za sexuálními prožitky posunuli na hranici morbidní úchylnosti. A to samo o sobě zajímavé je. Způsob jakým nám jejich rozpoložení Cronenberg ukazuje, je lehce na hraně soft porna, ale proč ne, když to k něčemu směřuje. Ale vlastně ... směřuje??? 65% (17.11.2004)

Objevování nových sexuálních území jako součást vypořádávání se s traumatickou událostí? Tak to neberu, pane Cronenbergu! Tenhle svět zmačkaných plechů a tříštícího se skla, kde každý souloží s každým mi opravdu nesedl. Sice Crashi nemohu upřít zajímavé herce, ponurou hudbu a tísnivou atmosféru, která chytne a nepustí a i když na mě film působil přesně, jak má a způsoboval mi psychické stavy, které by měl působit, tak musím hodnotit nízko, i když je to docela nefér, protože Crash svůj účel, tedy znechutit a poté vzít na temný výlet do myslí podivných postav, splnil. Jenže celé je to hrozně prázdné a o ničem, to i většina pornofilmů se snaží alespoň o nějakou vatu mezi jednotlivými čísly. A kde nic není, tam to ani dobře natočené sexuální scény nezachrání. Několik poznatků na závěr: 1) Nikdy bych nečekal, že mi u filmu plného sexu bude fyzicky špatně a to už ve chvíli, kdy to ještě dělali muži se ženami. 2) Tenhle film zničil mé dětství a zadupal do země všechny krásné vzpomínky. Za to, co tady vyvádí můj dětský hrdina Elias Koteas, by ho April O'Neilová nepochválila. (05.08.2011)