Moucha

Prvně jsem viděl původní film z roku 1958 a těžko říct, možná mě zaujal trošinku více. Tím, že se skoro oprostil od nastoleného žánru a velmi překvapivě (na tu dobu) rozjel seriózní detektivní podívanou. Cronenberg v novější Mouše vlastně jen využil příhodný námět k tomu, aby nám, jako již předtím poněkolikáté, naservíroval mlaskavé zvuky a obrazy podivně se kroutících tělesných tkání a bublajících tekutin. Musím ale uznat, že v Mouše jsou daleko nejzajímavější a nejkrásnější, co do té doby Cronenberg ve svých filmech předvedl a jsou na pozadí (respektivě popředí) mnohem lepšího (i když notoricky známého) příběhu. Ovšem i Moucha se může honosit obvyklými béčkově působícími herci s nesympatickou vizáží. (30.09.2009)

Na zácloně sedí Jeff Goldblum - podej mi plácačku! Nechutně krásný i krásně nechutný Cronenberg dosadil svůj rukopis hloubání nad lidskou metamorfózou do pozadí vědeckého experimentu, co se vymkl z rukou a v druhém plánu přináší i zamyšlení nad izolací nevyléčitelně nemocných od zbytku společnosti. Pro autora tak typická forma "klinického naturalismu" nutí diváka balancovat na hranici mezi odpuzením a fascinací, přičemž blitinky Brundlemouchy směrem k výrobkům s vyšším obsahem cukru (později i masa a krve) se už v hororovém světě dávno staly legendou.. Já popleta, co to viděl už dávno, jsem si myslel, že přenosem prošla i moucha a marně pátral, jestli dostala Nobelovu cenu za fyziku, nebo jestli nakupuje patero stejných obleků v muší konfekci a ono vlastně došlo ke geneticko-molekulární fúzi! Hlavně, že si ale pamatuji Homera, jak ve speciálním čarodějnickém díle sáhne z gauče do jednoho telepodu, aby si pomocí druhého vytáhl z ledničky vychlazený Duff.. (12.01.2012)

Dnes už to všechno vyhlíží tak nějak dětinsky a příliš latexově, nicméně výkon Goldbluma je sugestivní a některé momenty správně nechutné (trávení potravy)... jen to na mě působí dojmem konzervativní hororové patlaniny 80. let, třeba oproti Carpenterově Věci tomu chybí invence i silnější atmosféra. Skutečně antikvární záležitost, která mě spíš pobaví než nějak napne... (20.01.2007)

Po zásluze kultovní dílo a povinnost pro všechny hororové fandy. Cronenberg je hračička, vyhrál si s každým detailem a zásluhou jeho precizní režie nesledujeme hlavního hrdinu jen jako ústřední šachovou figurku v bezvýchodném postavení, ale spíše jím přímo jsme a jeho postupnou proměnu v odporné monstrum pociťujeme i na vlastním těle. U odolnějších diváků zůstane asi jen u mrazení v zádech, méně zdatným se může při pohledu na loupajícího se a slintajícího Jeffa Goldbluma i mírně zvednout kýbl. Tak jako tak, Moucha je zážitkem, na jaký se jen tak nezapomíná- ne pro každého, ale přesto zážitek :) 85% (27.01.2013)

Jeden z TOP hororových kousků všech dob. Když se přede mnou řeklo v 90. letech slovíčko horor. Vyskočila mi na mysl Věc a Moucha. Je zvláštní že oba filmy vznikly v 80. letech a vlastně jsou oba remakem filmů z 50. let. U obou kousků se sluší také dodat, že podruhé a mnohem lépe. V Goldblumovi vidím Setha Brundla ještě dnes. Nikdy mě nepřestanou fascinovat na svou dobu dokonalé triky, atmosféra, tragický příběh. Zkrátka dokonalost. Co je pro mě dnes velmi zvláštní je fakt, že Cronenberg prakticky nenatočil nic lepšího a vlastně nic ani podobně dobrého (neberu Východní přísliby a Dějiny násilí). V Mouše se mu to všechno sešlo. 100% (25.01.2022)