Dobrý ročník

Winning isn't everything, it's the only thing. A Good Year má moc pěknou pohodovou a hlavně francouzskou atmosféru, ale mě to nijak neoslovilo. Jak nad tím tak přemýšlím, nezanechalo to ve mně žádný hlubší dojem, jenom příjemný pocit. A to má bohužel k nadprůměrné zábavě daleko. Upřímně mě to zkrátka nebavilo. Možná tomu v budoucnu dám další šanci, ale proteď au revoir! (23.01.2012)

Já dřív Russella moc nemusel. Ani moc nevim proč, asi kvůli jednomu filmu s nim, co se mi moc nelíbil. Nicméně je to skvělý herec, jehož role kdysi bývaly zcela nezapomenutelné a absolutně nechápu, jak jsem se mohl Dobrému ročníku vyhýbat, když mi byl doporučován ze všech stran. Tak neuvěřitelně precizní feel good film jsem už totiž hodně dlouho neviděl. Mnohokrát jsem zíral, jak geniálně se Ridleymu Scottovi povedlo zachytit určité situace, které by v jiných filmech vypadaly úplně obyčejně a nezajímavě (tenisový duel, fuck Lance Armstrong, nedobrovolné koupání a spousta dalších!) a mnohokrát jsem zase smál díky výbornému vtipu, které jsou vhodně dávkovány a nepamatuji se, že bych kvůli něčemu obrátil oči v sloup (což dělám pravidelně u hodně filmů). Co dodat, všichni filmoví fajnšmekři už tuhle pecku viděli a já osobně jí uvidím ještě mnohokrát. Tenhle flák má všecko, vybraný soundtrack, skvostné prosluněné záběry Provance a nádhernou Marion Cotillard. A Crowovi sežerete zkrátka úplně všecko...100% (03.12.2015)

Podobné pocity mě přepadly po shlédnutí filmu Svéráz národního lovu - tehdy jsem měl akutní chuť na vodku, teď mám nutkavou potřebu loknout si vína (možná i proto, že v něm je pravda). Bohužel víno nám včera došlo (stejně to bylo portské, takže nic francouzského). No a co dodat k filmu? Nenápadný rozjezd ve workoholickém tempu, kdy čas jsou peníze, peníze a pak zase peníze, kdy jedním slovem lze (skoro) vše získat či (skoro) vše ztratit. Stejně nenápadný odjezd z londýnského šílenství na francouzský prosluněný venkov. A pak... z filmu začala vyzařovat taková pozitivní a příjemná atmosféra, která postupně sílila, až mě vtáhla natolik, že jsem byl na chvíli připraven vyběhnout ven, chytit stopa a hurá na francouzské vinice! Uff - je mi jasné, že realita nebude tak poetická, ale koneckonců, tohle je film a ten si může dovolit poetiku lít divákům do hlav po hektolitrech (když už teda není na nalití to víno). Ridley Scott mě překvapil (pokolikáté už?), protože romantiku, takhle dobrou, takhle osobitou, takhle lahodnou a takhle vizuálně precizní jsem od něj fakt nečekal. I herci byli výborní, Crowe, Highmore, Finney, Panjabi, Bourdon... A i když jsem Marion Cotillard viděl už dříve, v paměti mi natvrdo uvázla až tady (fakt byla vždycky tak hezká?). Regulérních 85% po prvním shlédnutí a k páté "michelinské" hvězdě je jen kousek... (13.03.2014)

Ridley scott rozhodně umí točit i malé filmy. Dobrý ročník je toho nad slunce jasnějším důkazem. Příběh sice jedoduchý a možná až příliš automaticky laskavý (což je pravděpodobně jeho největší mínus - jeho až přehnaná laskavost) ale natočený, jak u Ridleyho filmů zvykem, s naprstou pečlivostí, citem pro světlo, detail, se skvělými herci a krásnou hudbou. A především neuvěřitelně svěží a vtipný. O filmu se nikde příliš nemluvilo, ale vyklubalo se z něho jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. Už jenom neuvěřitelně vtipná dvouminutová pasáž s obchodem s akciemi, hned na úvodu by vystačila na celý film. Naštětí ale nemusí. (09.12.2006)

Klišé? Ako hrom. Vadí to? Ani náhodou. Prečo? Pretože Ridley Scott. Jeho réžia je také dokonalé, sústredené, pragmatické a do posledného záberu premyslené remeslo, až je to vlastne geniálne umenie. Zo začiatku som sa nechytal na to snáď až príliš šmrncovné tempo a mal som dojem, že Ridley chce tromfnúť bráchu Tonyho v nižšej priemernej dĺžke záberu. Potom film vo Francúzsku zrazu začal spomaľovať, zábery zvláčneli a predĺžili sa, kamera sa upokojila a mne došlo, že to bol celé zámer a že ma to nasmerovalo presne tam, kde ujo Ridley chcel. Chémia medzi Russellom a Marion funguje výborne, ale voči Marion asi musí fungovať chémia každému človeku mužského pohlavia na tejto planéte ;-). Onen záverečný "návrat a otvorenie srdca" v kaviarni je neuveriteľne obohratá filmová finta, ale Ridley opäť triafa do čierneho - takto vedieť narábať s klišé (a pritom ich neprevracať a nevariovať, proste ich len správne použiť), to je snáď Boží dar. V sedemdesiatke sekať takéto kúsky, klobúk dolu, pán Scott. Jediná drobná výhrada - trochu by som utlmil Croweovu snáď až trochu prehrávanú šarmantnosť. (25.05.2007)