Království nebeské

Jo to tehdá mistr Ridley uměl a v roce 2023 je stále zachráncem historického žánru v kině. Jsem rád, že u toho tentokrát gladiátor Crowe nebyl, Orlando Blooma jsem měl vždycky rád a tenkrát byl fakt všude, ba co víc, jeho herectví mě prostě baví. Celý tříhodinový historický opus magnum plný oscarových herců rozhodně stojí za to a pokud je člověk fanda soubojů na meče, obzvláště si přijde na své. 10 let starý film asi netřeba blíže představovat, rozhodně však musim poukázat na závěrečnou (hodinovou!) bitvu o Jeruzalém, která co do velikosti nemá obdoby. Jestli tento pocit něco překonalo, tak snad jen taková menší potyčka v lese s Liamem Neesonem, která je i po letech naprosto špičková. Tam ze všeho nejvíc figuruje zasněžená kamera a o této scéně by se mělo učit, jak se to vlastně správně dělá. No a taky ta pasáž, kdy malomocný král vstane a ručně profackuje Brendana Gleesona! :D..Prostě 95% (31.12.2015)

Nový film Ridleyho Scotta, alespoň jak mohu soudit ze zdejších hodnocení a komentářů, opět rozděluje diváckou obec na dva antagonistické tábory. Mě osobně se "Kingdom of Heaven" velice líbilo jak po vizuální, tak po hudební stránce. Také jsem se nejdříve zalekla celkem dlouhé stopáže, ale musím přiznat, že jsem se nenudila ani minutu. Jisté výhrady bych měla proti Orlandu Bloomovi, který má nesporně hezkou tvářičku, ale s talentem je na tom hůře. A co mě potěšilo nejvíce je, že jsou křesťané i muslimové zobrazeni pěkně 50:50 (svině i idealisti se našly na obou stranách - ve středověku jako dneska). A patetičnosti tu na americký film taky není zas tolik. Scottovi se prostě povedlo natočit další bezva film, na který se dobře kouká a z hlavy se nevypaří příliš rychle. (10.05.2005)

Tenhle film ve mě po dlouhé době zase vzbudil naději, že i dneska někdo dokáže natočit slušný historický velkofilm. Na rozdíl od Tróji a jí podobným filmům totiž nejde přímočaře za efektivními bitvami (i když i ty se najdou), ale zaměřuje se i na lidskou stránku války a jednotlivé osoby nejsou jenom příšerní zloduchové nebo naopak obrovští hrdinové bez bázně a hany. A co se týče zpracování - kamera, výprava a hudba mě naprosto uchvátily, a dokonce i Orlando Bloom už nebyl tak příšerný jako v Tróji a hodně se snažil nebýt "legolasoidním manekýnem" a trochu se mu to už daří. Svými 5* se pokouším aspoň trochu kompenzovat ta příšerná hodnocení, která tu jsou... (21.07.2005)

Málokterý film má tak rozporuplné hodnocení jako Království nebeské. Nakonec ale spíše převládaly v okruhu mých známých negativní ohlasy a tak jsem k filmu přistupoval s obavami. Po zhlédnutí mohu říct, že film není ani katastrofa ani geniální počin. Neselhává to, na co jsem se nejvíc těšil - to je překrásná vizuální stránka - věc, která při kombinaci Scott a historie, nemohla dopadnout jinak. Sledovat zástupy armád, létající hořící bomby, dobývání jeruzalémských hradeb je pastva pro oči. Problém mám spíš s příběhem, který mě až tak nezaujal a v první polovině i chvílema nudil. Člověk musí při sledování dialogů zapomenout, že by snad mělo jít o dílo odehrávající během křížových výprav - chování postav neodpovídá době, především pak zarazí nerespektování sociálního postavení jednotlivých osob. Pokud budu film sledovat jako určité poselství vyjadřující se k dnešku a ne jako příběh odehrávající se ve dvanáctém století, pak jsou myšlenky zde vyřknuté velmi zajímavé a snad i inspirující. Přesto mi dělá problémy pochopit, proč zrovna takové řeči o ideálech svobody a tolerance pronáší tyto postavy v této době. Orlando Bloom hraje jak jen může, ale jeho obsazení do této role je zkrátka naprostý krok vedle a s tím ani jeho urputná snaha nic neudělá. Příjemné bylo naopak setkání s Ironsem. A na závěr asi má největší chvála se týká hudby Harryho Gregsona-Williamse. Je prostě nádherná. A zimmerovština z ní nijak nesmrdí, naopak přijde mi docela neotřelá. Nepochopitelné je pro mě ale proč Scott cpe do určitých scén hudbu odjinud - nejvýraznějši jsou slyšet Vikingové ve chvíli, kdy Orlando burcuje lidi k obraně Jeruzaléma. (19.11.2005)

Ridley bere křížovou výpravu beze strachu, ale přišel pozdě. V době, kdy se nahlas mluvilo o konci hrdinských eposů, se vydal cestou předurčenou k neúspěchu. Cestou politicky mířenou a skvěle propracovanou, ale bohužel velmi riskantní. Dech bere jak jeho režie, tak výstavní kamera a v neposlední řadě mrazivá Gregson-Williamsova hudba. A když meč statečně pozvedává i hluboce podceněný Orlando, jenom uznale kývám hlavou a jdu do Jeruzaléma za ním. (17.02.2006)