Království nebeské

V kinách to bežalo v skrátenej verzii, ktorá bola otrasne zostrihaná a veľmi veľa udalostí nedávalo zmysel. Vačšina hodnotiacich videla určite práve túto verziu. Z kina som vďaka nej odchádzal maximálne znechutený a film mal u mňa 2*. Keď som však v pohodlí domova videl predĺženú verziu, naplnila ma radostná eufória. Všetko zrazu do seba pekne zapadalo. Megalomanský historický film plný detailov , s krásnou hudbou a premakaným vizuálom. Nepamatám si podobnú situáciu, keď som nejakému filmu zmenil hodnotenie o 3*. (29.06.2007)

Film ne o křížové výpravě ale o roku 2005. Se značnými rozpory, nakonec dávám vyšší hodnocení. Všechny postavy a děj jsou pouze koloratura k hlavní myšlence filmu. I pro režisérský styl jsem tu na rozdíl od "Gladiátora" našel opodstatnění, o hudbě nemluvě. Bylo mi tentokrát i celkem jedno, jak dostává znovu historie na frak (templáři to vážně schytali), protože i ta byla použita více méně jako kulisa. Jakkoli je tato myšlenka zjednodušena a klouže vesměs po povrchu, jakkoli při Bloomově závěrečném projevu v Jeruzalémě úpím, zůstává smutná pravda, kterou si každý může na současném dění ve Svaté zemi ověřit. (26.12.2005)

Další historický snímek, který je nutno vidět minimálně dvakrát, aby člověk pochopil dějový a výrazový přesah, kterým tento kousek disponuje (podobně je na tom Alexandr). Ne každý divák je totiž na poprvé sto smířit se s faktem, že Království není konceptem klasický historák se vším všudy, ale že vyjadřuje prostřednictvím historických událostí, bitev, lásky a postav něco víc, než jenom to co se odehrává na plátně. Zde je to ještě markantnější než u Alexandra. Království je óda za světový mír a najití smyslu života. Strhujícím způsobem odvyprávěná, zahraná a natočená (director's cut). Scott se pochlapil a natočil chytrý film, který ne každý prokoukne. (19.05.2005)

Strašně nemám rád u očekávaných velkofilmů 20%, zdá se mi to totiž jako neadekvátní a značně neobjektivní hodnocení. Bohužel však u Království nebeského nemůžu jinak a důvody, proč tomu tak je se tu pokusím ve stručnosti vypsat. Království nebeské je dílem Ridleyho Scotta, tedy velmi charakteristického režiséra, jehož rukopis je znám v každém jeho filmu. Ve snaze nenatočit druhého Gladiátora se vydává v KN Ridley jinou vypravěčskou cestou. Nechává mnohem více prostoru příběhu a často se znázornění bitvy ani nedočkáme, pouze jejího úvodu a náhle je střih na těla na bojišti. To by teoreticky mohlo fungovat, nebýt několik podstatných ale. Děj je nepříjemně jednoduchý, plný podivných dějových zvratů (některá tvrdohlavá hrdinova rozhodnutí) a především plný slabých dialogů. To částečně zachraňují herci - především Irons, Thewlis, Marton Csokas, Ghassan Massoud a Neeson (i když Neeson jako mentor už začíná ztrácet na údernosti, o větě "jsem tvůj otec" nemluvě). Potíž je v tom, že všichni tito herci, ač předvádějí velmi dobré výkony a daří se jim navodit tu správnou atmosféru, mají velmi malý prostor a jsou pouhými přihrávači Orlanda Blooma, který z plátna prakticky nesleze. Ačkoli proti Bloomovi nic nemám a jeho jednoduší herecký projev mě nikdy nijak zvlášť do očí nepraštil, v KN je jeho topornost tak nechutně výrazná, že to film odsuzuje k záhubě. Bloom si po celý film, nezávisle na druhu emocí v dané scéně, vystačí s jedním konstantním obličejem. A tak bohužel postrádá jeho charakter jakékoli charisma (což je silně vidět především v hrdinském projevu) a Bloom se mezi ostatními herci, kteří se dokázali do doby filmu vžít, potácí jako zmatený manekýn na špatném molu. Vinou toho ve filmu nefunguje už vůbec nic. Veškeré emoce vyprchají, protože je ve vás nemá kdo probudit, veškerý chuť do boje a nebo strach z něj vás mine, protože se ani není o koho bát (ty zajímavé Scott nechává zemřít bez výraznějšího všimnutí). Detaily, jako totální vykradení Návratu krále v závěrečné bitvě, žádný silný ženský charakter a neoriginální hudba už jsou poslední kapky do poháru divácké tolerance. Království nebeské je film, který by si logicky měl vysloužit větší hodnocení. Jenže selhává ve všech možných ohledech, které by měl velkofilm splňovat. Člověka nechává chladným, nic moc zajímavého mu nedá, neukáže jedinou pamětihodnou scénu, či aspoň jednu velkolepou bitvu hodnou zapamatování. Díky všemu, co jsem vypsal, je Království nebeské momentálně tím největším zklamáním letošního roku... (22.04.2005)

Ridley bere křížovou výpravu beze strachu, ale přišel pozdě. V době, kdy se nahlas mluvilo o konci hrdinských eposů, se vydal cestou předurčenou k neúspěchu. Cestou politicky mířenou a skvěle propracovanou, ale bohužel velmi riskantní. Dech bere jak jeho režie, tak výstavní kamera a v neposlední řadě mrazivá Gregson-Williamsova hudba. A když meč statečně pozvedává i hluboce podceněný Orlando, jenom uznale kývám hlavou a jdu do Jeruzaléma za ním. (17.02.2006)