Žralok v hlavě

Nechceš kachničku? Pojďte si vzít kachničku. Pivo je lepší než léky, člověk po něm usne ani neví jak a nebolí ho alespoň hlava. Když jsem se jednoho dne dozvěděl, že se natočil jakýsi film, který je o podivínovi jak tráví skoro celý den v okně, nebo postává na chodníku, tak mě napadlo, že to může být velice zajímavé a skoro jsem jásal, že se někdo odhodlal toto vůbec natočit. Bohužel, po shlédnutí konstatuji, že je to takové nic neříkající psycho. Ještě že nejsem náchylný k depresím, protože kdybych byl, tak teď už mě vezou na "kopeček." Překvapilo mě, že se film natáčel v bytě pana Kaisera, který ho později prodal, protože se v tisku objevila adresa a lidé si ho chodili fotit. Je mi trochu líto, že filmu dávám jen dvě hvězdy, ale trochu jsem to i čekal, protože takovéhle snímky nejsou mé oblíbené. Zaujal mě výkon paní Krausové, kterou jsem jenom znal z role zákeřné ředitelky Hádkové ze seriálu Ulice. Zde potvrzuje, že se správně rozhodla být herečkou. Narozdíl od ostatních dnešních herců. Hudba z filmu mě ještě teď zní v uších a vyvolává v mém mozku velmi zvláštní pocity. Připadám si, jako kdybych byl někde na nějaké klinice, kde jsou všichni pacienti zavřeni v klecích a chtějí se dostat ven. Překvapuje mě, že zde má film jen necelých 400 hodnocení. Rozhodně ale obdivuji tvůrce, že se nebáli takovýto experiment natočit. Mě bohužel neoslovil. Ale znám hodně lidí, kterým se tento film líbil. Zajímavý komentář: Siegmund (08.11.2008)

85% - Tento film měl na mě zvláštní účinek. Při jeho sledování jsem se spíše bavil, usmíval, obdivoval animace a filmařské nápady, a tu a tam si přál, aby už ta Muchowova infantilní hudba skončila. Pár minut po jeho skončení jsem však upadl do deprese, a zjistil jsem, že to vlastně byl jeden z nejsmutnějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. Oldřich Kaiser naprosto úžasně ztvárnil člověka, o kom nikdo nechce nic vědět, a koho každý bere když ne jako pošuka, tak jako vlastně sympatického cvoka. Tento člověk je plný emocí, myšlenek a nápadů o které nikdo nestojí. Ten pán z přízemního bytu, co věčně kouká z okna a oslovuje kolemjdoucí, žije svým způsobem v každém z nás, a bojíme se ho. Proto jsme asi tak rozčarováni, když nás podobný člověk osloví na ulici uprostřed zmatku všedního dne. Film o samotě, odcizení, žití sama se sebou, a ztráty opravdového kontaktu s okolím. Vybavují se mi texty Krylových písní "Nechte ho spát" a "Důchodce"... Pět hvězd za film, co mi v kině nasadil žraloka do hlavy. (15.07.2007)

Naprosto zbytečné animační postupy u hraného filmu, aranž scén jako u amatérského filmu, celé to má vzhled studentského cvičení, téma by bylo fajn na půlhodinovku, ale ne celovečerák. Po pravdě mne ten ozvláštňující pohled začal nudit po čtvrt hodině. Jako chápu, oč autorce šlo, ale podle mne se snažila sem nacpat všechna možná témata, místo aby se soustředila na jedno hlavní - jenže kdyby se soustředila na to jedno hlavní téma, nemělo by to 72 minut... ale zase by to bylo koukatelné... (10.10.2010)

Je z toho cítit chuť strašně moc se k něčemu vyjádřit, je z toho cítit nadšení, je z toho cítit schopný tým, ale i fakt, že se prostě kašle na řadové diváky, kašle se na klasiku, kašle se na masy a především na plnohodnotný film, má to blíže k dokumentu. Záležitost dosti specifická o sondě do hlavy, která zaujme pouze ty, kteří se o podobné stavy mysli zajímají. 3 a půl hvězdičky, 4 za uznání odvahy k režisérce, která si jako debut vybrala zrovna takovouhle látku... (01.05.2005)

Oldřich Kaiser předvádí ve své one man show precizní a soustředěný herecký výkon. Maria Procházková je nejspíš lepší animátorka než režisérka hraného filmu, ale největší mínus tohohle filmu pramení z natahování směrem k běžné stopáži celovečerního díla, které se zde ukázalo naprosto kontraproduktivním. (08.02.2005)