Bezmocná

Co si budem nalhávat - díval jsem se na to jen kvůli sexy idolu devadesátek, Alicii Silverstone, které to vizuálně velmi slušelo, ale kdykoli otevřela ve filmu pusu a pokoušela se "hrát", byla to tragédie a zklamání. Jediný, kdo dokázal film držet nad vodou a převyšoval své herecké kolegyně a kolegy (nepočítám-li hereckou "těžkou váhu" Dana Hedaya) o několik sáhů, byl mladý Paul Rudd, který mne ve filmu překvapil a z jeho výkonu byl cítit skutečný talent. Ostatní je zbytečné komentovat. Takovou sbírku pitek a šampónků by jeden pohledal. Vtipných scének bylo pomálu - nejvíc pobavila jízda na dálnici, ale chvála bohu za kárované košile...no a závěr filmu jsem doslova pros... prospal, takže jak to vlastně dopadlo? (25.05.2024)

"As if!" Nadčasový film, ktorý prorocky ukázal, ako sa za 20 rokov budú točiť tínedžerské filmy (a ehm... keď sa díva človek na to s kým Cher skončí, tak aj porno). Preexponovaný svet Beverly Hills je vyplnený obskúrnymi postavami, ktoré zo seba vydávajú štýlové autentické dialógy a hlášky (Amy Heckerling pri písaní scenára "študovala" vtedajšiu mládež v L.A.) a tieto prázdne kreatúry nemajú ďaleko od podobných postáv v ranných prózach Breta Eastona Ellisa. Pravdaže tu je to celé v štýle romantickej komédie, ale skvelá satirická atmosféra ostáva. Zaslúžený kult. (18.07.2006)

Časová schránka devadesátých let (a zdůrazňuji, že maximální). Snímek tak zastaralý, že z dnešního pohledu působí jako parodie na sebe sama. Je škoda, že není jednoduché odlišit, kdy si film dělá srandu ze žánrových/sociálních klišé a kdy to myslí vážně, protože kritický divák může potencionálně zažít pěkné peklo. 50% (27.01.2020)

Musím říct, že pro mě byl objev tohoto filmu vcelku příjemným překvapením (nikdy jsem o něm myslím neslyšel). Na Alicii Silverstone se zde kouká více než příjemně, byl jsem jí vyloženě okouzlen, a hlavní postava v jejím podání mi byla strašně sympatická - Cher vůbec není zlá, hloupá, povrchní nebo tak něco. Jasně - ovšem že ztělesňuje takový ten americký konzumerismus v jeho nejčistší podobě, kdy to s fotříkovou kreditkou a v doprovodu kamarádky roztáčí ve velkém na nákupech a je vždy dokonale oblečená a tak vůbec, ale ona je prostě jen dítě své doby, nic jiného nezná, a v půlce devadesátek se ještě nějaké věci jako omezování spotřeby nebo ekologická móda vůbec neřešily, takže nemá smysl jí to vyčítat (a podle mě - pokud ji někdo odsuzuje kvůli tomu, že je atraktivní a bohatá, pak mu to vadí jen proto, že ho kdysi takoví lidé ve škole šikanovali). Naopak mi přijde super, jak se hezky stará o svého otce-vdovce a jak jí záleží na tom, aby lidi kolem ní byli šťastní - až jí nakonec dojde, že právo být šťastná má i ona sama, a byl-li ten film do té doby jakousi zvláštní povahovou studií jedné středoškolačky z prominentních kruhů - pak se v závěru žánrově přehoupne ve víceméně tuctovou romantickou komedii o tom, jak si k sobě nakonec najdou cestu dvě postavy, které si na na začátku ani nemohly přijít na jméno. S tím, že jsem ovšem dalek ten film shazovat jako nenáročnou a hloupou záležitost - vůbec ne, naopak, z mnoha dialogů je evidentní, že autorka a režisérka scénáře v jednom není žádný hlupák, a místy je to fakt chytré (a vtipné). Což je docela překvapivé, vzhledem k tomu odpudivému plakátu, kvůli němuž by člověk měl tendenci ten film zatratit předem - a to by byla chyba. Na vyšší hodnocení ale nakonec přece jen nejdu, protože jsem tam postrádal nějaký větší závan originality - podobných amerických filmů ze středoškolského prostředí je nespočet, a tento mezi nimi objektivně nijak zvlášť nevyniká. Jako výlet do bezstarostných devadesátek ovšem - v roce 2020 - funguje velice dobře - internet a sociální sítě zde ještě neexistují, ale z mobilu si už kupodivu volají všichni. Hned v úvodu filmu také zarazí zvláštní sofware, v němž má Cher - v roce 1995! - kompletně digitalizován svůj šatník (včetně věcí jako jsou boty a šperky), a v němž si sestavuje, jaký outfit si oblékne, přičemž jí ten program dokonce radí, jak se k sobě jednotlivé kusy hodí či nikoli! (a úsměvným detailem je, že ho Cher ovládá dotykově na obrazovce klasického CRT monitoru, který byl samozřejmě nedotykový). (29.06.2020)

Ráno zapnu televizi ke snídani a v nějakém filmu začíná hrát kapela tóny připomínající Ska. Co to? Po chvíli bezpečně rozeznávám Mighty Mighty Bosstones a jejich song Someday I Suppose http://www.youtube.com/watch?v=gmOmAuhAQbE . Začínám zjišťovat co že je to za film a rok 1995 vše vysvětluje, vydržel jsem zhruba půlhodiny, protože víc Ska se bohužel už neobjevilo. Jedna hvězda je za MMB a druhá za mladého Paula Rudda, kterého jsem nikdy v ničem dřívějším hrát neviděl. Zbytek je taková ta "teenage" omáčka, kterou moc nemusím. (29.09.2012)