Zlo pod sluncem

Poirota mám z detektivů Agathy Christie nejméně ráda (arogantní snob) a Ustinov ho zrovna nevylepšil (což neznamená, že ho hraje špatně, ale v jeho podání je Poirot pěkný slizoun). Doporučuji vychutnat si jeho francouzský přízvuk v originále. Úlohou detektivek je napínat čtenáře/diváka až do konce, což však znamená, že k nalezení vraha nelze použít logiky (natož šedých mozkových buněk), ale je třeba počítat s neuvěřitelnými, předem plánovanými náhodami. Ale když člověk vypne mozek, může si užívat, že je ta mrcha po hodině filmu konečně mrtvá, a pochopit každou porotu, která by vraha osvobodila. (30.10.2013)

Mě tyhle Christieovky zkrátka baví a moc. Zlo pod Sluncem vrací do hry Ustinova jako Poirota a jemně to kopíruje Smrt na Nilu. Je tu opět exotické prostředí, v tomto případě středomořského ostrova, pestrá skupina lidí a jedna nesnesitelná osoba, kterou postupně všichni nenávidí a u které je jasné, že zařve. Režisér nespěchá, nechá diváky všechny dokonale poznat. A vůbec to ničemu nevadí. Překrásná výprava jako z dobrodružného filmu, živoucí postavy (starý producentský pár, tatínek s dcerou, uťáplá žena podváděná světáckým manželem, sprostý lord, potenciální mrtvola která je opravdu na vraždu), jiskřící dialogy kterým pomáhá fantastický starý dabing. K tomu ne tak slavní, ale solidní herci (Birkinová, Mason, McDowall, Smithová). Po 50 minutách přijde vražda, po hodině dvacet mají všichni neotřesitelné alibi. A pak přijde brutální půlhodinová smršť, ve které Poirot odhalí kdo, jak, proč, návdavkem k tomu vyřeší vraždu z prologu, ukradený diamant a ještě vše dokáže :) Není to na 5*, ale silné 4* ano a při absenci nějaké větší klasiky to stačí na krimi/thriller roku 1982. (30.03.2024)

Jestliže vidíte obě zpracování (s Ustinovem i Suchetem) v krátké době od sebe, nemůžete se ubránit srovnání. I když zpracování s Ustinovem působí svěže, a především exteriery jsou hezčí, u mne osobně vítězí Suchet. Možná že bych v posuzování Ustninova nebyl tak náročný, pokud bych filmy se Suchetem nikdy neviděl. Stejně jako Švejk bude pro mne navždy Hrušínský, Poirot bude Suchet. Líbila se mi hudba. Nicméně herecké obsazení - jakkoliv hvězdné mne nenaplnilo nějakým zvláštním nadšením. Stejně tak Ustinov působil trošku dojmem venkovského strýce, jak jej předváděl Rašilov v prvorepublikových filmech, nikoliv dokonalého gentlemana anglicko-francouzsko-belgického střihu. Film byl příjemným zpestřením večera a zajímavou možností srovnání, ale nijak neoslnil. (12.09.2015)

Tady mám vzácnou možnost srovnávat zpracování stejné knihy s Ustinovem a se Suchetem, pro mě Suchet vítězí o parník. Tam jsem si ani neuvědomil klasické Agathiny logické kotrmelce, tady jsou scénářem vypíchnuty (proč vraždit jednoduše, když to jde složitě, že). Navíc mi vadily některé dialogy, které snad mohly být anglicky vtipné, ale přehrávající herci je svou okatostí zazdili. (23.01.2012)

Evil Under The Sun představuje čistokrevné plemeno filmu na nedělní odpoledne. To není nutně odsudek, nedělní odpoledna své filmy potřebují - (ne moc) vzrušivé, (ne příliš) vtipné, zasahující jen slupku estetického a emocionálního prožívání. Bondovský režisér Guy Hamilton tohle z titulu své profesní historie umí. Jadranské kulisy navíc vzbuzují dojem, že poprava na pláži je událost nepřesahující důležitostí partii ruských kuželek mezi borovicemi; legrační problém, záminku pro slovní a hereckou ekvilibristiku. A právě ta činí ten rozdíl. Peter Ustinov hněte detektivní buznu Poirota z méně hutného těsta než uhrančivý Suchet a zbytek osazenstva svou britskou rutinou dává vzpomenout na profesionalitu, která se v časech vyznávání niterné opravdovosti nenosí. Jo, usnul jsem u toho. Ale potom to dorazil. Nedělní odpoledna tohle umožňují. (29.03.2014)