Nahý oběd

Musím říct, že nakonec jsem velmi mile překvapen, protože filmy podobného ražení "realita, sen- čert to vem" ode mě odchází i s odpadem a já jsem nucen snášet moje exotické hodnocení u snímku, který má celkově třeba 80%. Naked Lunch je naštěstí v pohodě koukatelný, což ovšem není zrovna zásluhou příběhu, který je na můj vkus pořád moc ujetý, nýbrž zásluhou Cronenberga a jeho maličkosti v podobě závislosti na slizu, odpudivých monstrech a bizarních představách, které nejsou jen na ozdobu, ale i účinně posouvají celý děj. Herce jako Weller nebo Holm je také radost sledovat, ať už vystupují ve scénách sebedivnějších a nejsliznatějších. A navíc Cronenberg má velkou výhodu v tom, že ví, co chce, narozdíl od takového Davida Lynche, který o tom někdy nemá ani páru. Není to pořád můj šálek kávy, ale negativy tentokrát prostě zahrnovat nemohu. 65% (20.08.2013)

Je spousta důvodů, proč NAHÝ OBĚD zůstal hluboko ve stínu famózní předlohy. Prvním zásadním je příliš konkrétní médium filmu, které neumí věrohodně převést fantazijní a stylistické orgie Burroughsovy knihy. Druhým zásadním pak to, že na rozdíl od Burroughse je Cronenberg nenapravitelný suchoprd. Na druhou stranu – ten film není jen špatnou adaptací. Takže dávám třetí * za to, že DC neotročil, zůstal svůj a vložil do přepisu něco ze své análně-transformačně-kafkovské poetiky; stejně tak celkem zajímavě posunul do popředí biografické prvky díla (smrt Burroughsovy ženy), resp. obecnější, postmoderní „úvahu“ nad vztahem spisovatele a jeho média. (13.04.2004)

Povinnost pro Burroughsovce? Ne tak docela. Ačkoli knihu nějakým zvráceným způsobem miluji, rozhodně bych film nedoporučil každému, kdo skočí po pouhé zmínce o beat generation. Cronenbergova verze je jiná, míchá tu novelu s autorovým životem a vlastním úchylným pomrkáváním na fanoušky, vzpomínající na Videodrome a Mouchu. Výsledek tedy rozhodně není pro většinového diváka a je určen pouze úzkému kruhu uchazečů o intelektuálně-surrealistický zážitek. (13.06.2011)

Když režisér trpí obsesí, dopřejme mu ji a on si zblajzne nahý oběd. Už od samotného názvu filmu se odvíjí velmi těžko koukatelný až surrealistický styl z hlediska zpracování, po kterém pomatený Cronenberg sáhl. Když si ústřední postava vyfetuje mozek, pak se není čemu divit, že má těžké "halušky" v podobě mluvících brouků a dokonce začíná být paranoidní. Od takových lidí raději dál. Přesně jsem nepobral pro koho byl film vlastně natočený. Permanentku do klubu náročného diváka nemám a nejvíc je zarážející, jak si film dělal nároky na to, aby byl správně a mnohovrstevnatě divákem uchopen a aby ten ocenil jeho hlubokomyslnost. Řadový divák, přivyklý na konzumní filmy, musí u tohoto filmu neskutečně trpět. Silně pochybuji, že bude chtít rozebírat scénu po scéně a hledat v nich skryté významy, jak by si přál pan režisér. V případě, že přece jen dáte na zdejší hodnocení a film si z nějakého důvodu pustíte, tak přeji, abyste se od tvorby pana Cronenberga po jeho zhlédnutí neodvrátili. Ne ani tak zhnusením, ale bohapustou, rozvleklou nudou, která na sebe vzala podobu těžkého "artu". Cronenberg to má v hlavě trochu přeházené, ale to nic. Pro jistotu jsem však koukl, jestli náhodou na sesli, odkud celý film řídil, mu náhodou na nose neulpěl podezřelý bílý prášek, ale oddechl jsem si. Opodál byla jen krabice plná donutů s bílou posypkou. Hodnotím hvězdičkou. A ani nevím za co. 10% (22.01.2014)

Na moje prekvapenie, ide o celkom príjemný a pohodový mindfuck, oblečený v noir šate. Nevyrve vám to mozog z hlavy ale ako hovorím, je to stále poctivý mindfuck, s ktorého vám iracionalita deja nedá vysvetliť nič, pretože je to tak absurdné, že iba čumíte a hltáte ďalšie scénky. Takže, príbeh sleduje patálie jedného deratizátora. Jeho manželka objaví silné drogové účinky jedu, ktorý chlapík používa na zabíjanie švábov. Proste si to roztopí a pichne do žily ako heroín. Takto si všimne, že mu z jedu dosť ubúda a u nich v práci to dostávajú na prídel... Po čase mu už nechcú dať ďalšie dávky. Jeho kamoši mu dajú echo a za chvíľku objaví svoju ženu ako si to pichá. Samozrejme aj on je riadne namočený do drog, takže to vyskúša a tu sa začína riadny mindfuck. V práci ho zhabajú policajti a zavedú ho na stanicu aj s tým práškom. Vysvetľuje im, že ide o jed na hmyz ale oni tomu neveria ale dajú mu šancu. S tašky vytiahnu obrovského švába a položia do prášku. Odídu zo slovami, pokiaľ "zomrie, tak mu veria". Obrovský šváb však začne rozprávať z otvoru na bruchu, že je s tajnej vyšetrovacej organizácie a on je jeho agent v utajený.. Prikáže mu nech zabije svoju ženu. On z cely ujde a zhodou náhôd, nechcene svoju ženu zabije, tým splnil plán. Polícia po ňom pátra, takže odchádza na tajné miesto interzone, kde sa opäť stretáva zo švábom ktorý sa vytvoril z písacieho stroja. Dostal príkaz, nech všetko zdokumentuje. Písanie na švába pôsobí erotgénne, vzrušuje ho a dychčí, keď na ňom hlavná postava píše. Celé to tajné miesto je obsadené homosexuálmi a šváb sa ho stále snaží presvedčiť, nech sa preorientuje aj on, bude to mať jednoduchšie. Po čase i uvedomí, že je závislý na droge, ktorá v skutočnosti neexistuje ale bojí sa prestať, pretože absťáky sú silné. Hovorím, celé je to padnuté na hlavu ale o to s toho mám lepší a intenzívnejší zážitok. Najdrsnejšia scénka bola, keď si to rozdali dvaja buzeranti, s čoho bol jeden iba prezlečený za človeka, v skutočnosti to bola obrovská stonožka. Nepríjemný pohľad na takýto sexuálny styk. Všetko to čo napísal, brali jeho kamaráti v realite ako neskutočne dobré a pútavé sci-fi, ktoré musí vydať ako knihu. Snímka sa objavila v realite veľmi málo krát.. Možno to boli tri flashe. Takže celé to bolo zachytené, akoby sa snímala iba hlava pod vplyvom drog. Zaujímavé. (27.07.2015)