Nahý oběd

S autorom predlohy som sa oboznámil prostredníctvom diela "Města rudých nocí", ktoré majú s týmto počinom mnoho spoločných znakov, či už to je homosexualita, zvrátenosť, absurdný príbeh a samozrejme, všade prítomné drogy a s nimi spojené halucinačné výjavy, čiže ideálna látka na adaptovanie pre klasika podivností Davida Cronenberga. Jeho Nahý obed však považujem za jeden z jeho najslabších počinov, ktorému chýba celistvejší príbeh, ktorý by ma dokázal upútať viacerými fragmentmi, než len pár zvrhlo - roztomilými pasážami s chrobákmi, rozprávajúcimi, vykonávajúcimi násilie, či pohlavný styk a vtipnou roličkou Roya Scheidera. (12.04.2009)

Na chrobáka transformovaný písací stroj zabíja druhý, na ženského chrobáka transformovaný písací stroj kvôli tomu, že je nepriateľským agentom... Na divnú neľudskú bytosť premený písací stroj sa snaží osúložiť sfetovanú ženu, no zabráni mu v tom šialená gazdiná, ktorá písací stroj donúti vyskočiť z balkóna... Niekoľko ľudí sedí v miestnosti plnej zavesených, polomŕtvych, mimozemsky vyzerajúcich ne-humanoidov a z ich hláv vyrastajúcich chobotov vysáva akúsi halucinogénnu tekutinu... To je len niekoľko pamätihodných psychedelických okamžikov z tohto šialeného Cronenbergovho opusu, ktorý je v podstate o písaní a živote Williama S. Burroughsa, autora knižnej predlohy k Naked Lunch (ktorá sa týmto dostáva do môjho knižného zoznamu "most wanted"). Na filme nejde neoceniť tradične vynikajúcu atmosféru, nápaditosť (ktorá pochádza pravdepodobne čiastočne od Burroughsa a čiastočne od Cronenberga), jazzom šmrncnutú Shoreovu hudbu a Petera Wellera (z jeho postavy som mal pocit, ako keby som sledoval nadopovaného noirového detektíva). Plný počet ale tentoraz nedávam a ani presne neviem pomenovať prečo, no mám pocit, že oproti skorším podobne ladeným Davidovým filmom ako napr. Videodrome (spoločný znak: totálna psychedelickosť) či Dead Ringers (prepadanie drogovej závislosti) je Naked Lunch trošku slabším kúskom. Ale stále je to veľká spokojnosť a 8 / 10. (02.06.2008)

Stejnojmennou knížku od známého beatnického gurua jsem kdysi několikrát odhodil pro její nečtivost, takže jsem rád, že jsem se s ní díky Cronenbergovi mohl seznámit aspoň takhle zprostředkovaně, vizuálně, zjednodušeně. A Cronenbergův bizarní vizuál je taky to hlavní, co mě na filmu zaujalo. Pro surreálné a paranoidní feťácké vize moc porozumění nemám a náklonnost k nim nechovám, jednak mi stačily moje problémy s chlastem, druhak v rámci americké subkultury 50.-70.let radši hrábnu po přímočařejší a srozumitelnější četbě, jako třeba po Kerouacovi, Bukowském, nebo i Learym. Ovšem život "starouše Bulla" by myslím stál za nějaký důkladný, objektivní a nekomerční životopisný film. (20.05.2017)

Zacházení s úchylnou bizarností jako s naprostou samozřejmostí je podobnější spíše Terrymu Gilliamovi, ale ten má na rozdíl od Cronenberga hranice... Nahý oběd je vskutku prapodivná podívaná, drama je budováno v áčkovém stylu, režijní vedení působí sebevědomě, bez zakopnutí, ale přitom náplň je dost bezdějová, místy až unylá. Ani atmosféra na tom není úplně nejlíp, díky čemuž potenciálně fascinující bloumání mezi realitou a halucinacemi nedostává patřičný rozměr a nedokáže diváka připoutat k obrazu jako třeba Videodrome... 6/10 (05.12.2009)

[8,5/10] (Film Trustees, Nippon Film Develop. and Finance, RPC, The Ontario Film Develop. Corp., Téléfilm Canada) (Barevný /// Produkce: Jeremy Thomas /// Scénář: David Cronenberg podle románu Williama S. Burroughse /// Kamera: Peter Suschitzky /// Hudba: Ornette Coleman, Howard Shore /// MFF v Berlíně: David Cronenberg (Zlatý medvěd)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (28.08.2010)