Úžasní Ambersonovi

Výrazně větší melodrama než (prostříhaní) Skvělí Ambersonové od Orsona Wellese. Televizní vzhled příliš nepřekáží, roztažená stopáž by mohla být kratší, ale herci jsou příjemní a vkusně obsazení. Původní verzi se to však ani zdaleka nevyrovná, i když třeba čtení dopisů je velmi dobře vyřešeno stejně jako přehlednost celého dvougeneračního příběhu. I myšlenky původního filmu byly zachovány, takže setkání staré a moderní doby stejně jako zvyků a tradic je skrze postavy dotažené. Na televizi opravdu pěkné... Slabší 4*. (30.01.2010)

Sice se toto dílo nedá moc srovnávat s originálem od Orsona Welse, ale jako samostatné televizní dílko je skvělé. Pan Meyers opět dokazuje, že mu sedí prakticky jakákoliv role a právě jeho výkon tento film povznáší nad průměr. V originále si můžete rovněž vychutnat jeho zajímavou barvu hlasu i tón a krásnou výslovnost všech ostatních, včetně jeho tety, která ji může mít pro někoho méně zajímavou, či spíše odpuzující. Styl vyprávění a při něm některé nasnímané scény jsou rovněž skvostné, stejně jako záběry na krajinu a rostoucí město. Ostatní je průměr britské televizní tvorby. (17.07.2009)

Po mnoha letech znovuprobuzená láska dvou bohatých lidí a jeden rozmazlený fracek, který jí (ale kurva hodně) nepřeje. Snad kromě příjemného obsazení a hezké hudby jsem nezaznamenal nic, co by vybočovalo z průměru. Naopak - občas mi vadily úseky, kde se mnoho mluvilo o ničem. Čistý průměr - nic víc, nic méně. 60%. (08.09.2020)

Průměrný film o průměrné bohaté rodině a jejich problémy, které bych chtěl mít. Na druhou stranu Jonathan Rhys Meyers tak dokonale ztvárnil rozhýčkaného a povýšeného synka z bohaté rodiny, že jsem měl strašnou chuť rozkopnout televizi pokaždé, když se na obrazovce objevil jeho arogantní výraz. Jedině kvůli němu mělo smysl dokoukat Ambersonovi do konce. (20.08.2010)

"People who own elephants don't take their elephants with them when they go visiting." Ráda bych to měla kratší a krutější. Uvidíme, jestli mě Orson potěší. Tady mě potěšilo pár drobností neúměrně mnoho oproti zbytku filmu, který mi přišel jaksi zbytečný. Třeba Georgův poslední tanec s matkou, to bylo přece parádní. Potom Georgovy scény s Lucy, taky velká krása, protože si myslím, že dnes bohužel není samozřejmé, aby od mladých herců dostal člověk takovou škálu vyjádřených, nebo jen tušených emocí. A potom samozřejmě dvojice George a Fanny - ti mě kromě diváckého blaha také dovedly k následujícímu zamyšlení: Máme film plný tak nějak normálních postav a mezi nimi jednoho fracka a jednu hysterku. A právě s nimi se nejvíce ztotožním. Ale ne tak, jako za mladých časů, kdy fandit hlavnímu záporákovi byla povinnost prostě proto, že to byl záporák a já jsem divná, ale vyloženě v tom smyslu, že to, co George říká, konvenuje s mými názory, to, co Fanny prožívá, odráží moje nitro.Asi tuhle svoji část začnu milovat. (11.03.2013)