Pavouk

Ticho, deprese, nemluvnost a přitom polovina věcí řečena navíc. Máloco je úmornější než sledovat půldruhou hodinu fatálně zjednodušený příběh se dvěma aspekty - zírajícím Ralphem Fiennesem a polopatickými flashbacky. Ani hypnotizující herecká hvězda mi nedokázala Cronenbergovu studii pochroumané mysli přiblížit. Intimita žádná, forma zbytečná. (07.04.2006)

Nic totálně ujetého či nechutného, jak je u Cronenberga zvykem, spíš hodně zvláštní. Ralph Fienes jak ho asi ještě nikdo neviděl a příběh postavený na vzpomínání jeho bláznivé postavy, kterou uvěřitelně ztvárnil. Zas taková bomba z dílny Cronenberga to sice není, ale je to něco úplně jiného, než co kdy natočil. Scény, kdy se vrací do svých dětských let a vy vidíte jeho mladé já současně se starším já, jsou opravdu působivé. Rozplétání těchto pavučinek nemusí bavit každého, ale své kouzlo Pavouk rozhodně má. Je to taková spíš komornější záležitost, takže za mě silnější průměr. (02.05.2014)

David Cronenberg byl vždycky divnej pavouk a jeho „psychopuzzle“ to jen potvrzuje. Takhle možná opravdu vypadá svět z pohledu schizofrenika a díky bravurnímu výkonu Ralpha Fiennese se do něho můžeme nakrátko (a celkem bezpečně) přenést. Není to nijak veselý zážitek, ale svým způsobem mi přijde silnější než jiné Cronenbergovy experimenty. (23.04.2006)

Cekal jsem nejakou perfektni uchylarnicku, jelikoz se jedna o Cronenberga, ale tohle me fakt zklamalo. Hlavne je to cely o nicem a vyzni to do prazdna, navic i kdyz je Ralph Fiennes ve sve roli naprosto perfektni, to jeho mumlani mi za chvily lezlo na nervy a tudiz sem si postavu nijak neoblibil. Kdyz se dej zacal prolinat s minulosti, rikal jsem si, ze kazdou chvily uz musi neco prijit, neco co film nakopne a vynahradi mi nevyraznej zacatek. Jenze bohuzel se nic nestalo a tak proste film plynul a pak skoncil a nic z toho. A to, ze je tu pokus o zaverecnej zvrat je sice fajn, ale moc to nefunguje. Timhle me Cronenberg nezaujal. (22.09.2006)

..prelínanie svetov jedného muža, ktorý je "tak trochu iný" než sa na prvý pohľad zdá je jednou z výrazných cronenbergových tém..tu navyše hrá s otvorenými kartami, keď predstavuje čudáka clegga a otvorene informuje o jeho schizofrénii..aj napriek tomuto poznatku bez použitia "záhadných postáv" udržiava cronenberg prehľadný chaos v divákovi - čo je skutočné a čo len alúzia, výplod deformovanej mysle, pričom obe "reality" podáva rovnako dôverihodne, zahalené v tiesnivej atmosfére neistoty a plazivej nervozity..ponúka, ako vo väčšine svojich filmov pohľad na otvorenú ranu tak, aby pritiahol pohľad diváka a ten sa dobrovoľne nechal vtiahnuť a neodvracal pohľad..v pavúkovi, samozrejme, táto rana nie je fyzická, ale rovnako dobre zraňujúca a nepríjemná.. priznávam, išla som do kina na kombináciu cronenberg-fiennes-byrne-richardson, nakoľko mi prišla úchylne skvostná (skoro ako dávnejšie fincher-pitt-bonham carter-norton)..odniesla som si dávku chladu, nepokoja, spomalil sa mi dych..veľmi silmý, veľmi dobrý, čisto a s láskavo-cynickým odstupom stvorený film.. (29.12.2005)