Pavouk

Pocitově pro mě hodně zvláštní minimalistický film, který si mě na jedné straně hodně získal už během úvodních titulků a výtvarným provedením spolu s titulní písní mě navnadil na silnou komorní atmosféru... na druhé straně dost dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se v neotřele ztvárněných prolínajících se časových rovinách zorientoval a "přiřadil" si hlavní postavu do retrospektivního příběhu se vztahem mezi synem a otcem na pozadí krutého zločinu na konkrétní místo. Já totiž chvílemi váhal, zda onen muž vystoupivší z vlaku nepředstavuje v minulém příběhu či svých myšlenkách dvě postavy – otce a syna – současně v jedné osobě, nebo zda není jakýmsi zhmotněným svědomím kohosi z nich... u Cronenberga by asi nic podobného nebylo nemožné :), také nám už jednou v minulosti natočil Příliš dokonalou podobu o dvou bratřích. No a pak... geny se prostě v něčem dědí, potomci prokazují spřízněnost, jak nám potvrzuje závěrečná pointa, a člověk... je skrze geny někdy doslova lapen do sítě, jako ten pavouk... se nám možná snaží říct Cronenberg v doprovodu ústřední metafory tentokrát, jestli jsem ve finále Pavouka správně pobral? Film měl pro mě pár slabších záchvěvů, ale za skvělou atmosféru a výkon Ralpha Fiennese (pro mě zatím hlavně mistr Gustaf z Grandhotelu Budapešť, ale fantasticky tady ztvárnil i tajuplného zádumčivého psychopata) zaokruhluji na 4 hvězdičky. David Cronenberg jako režisér též nezklamal, přestože mám v jeho tvorbě i silnější favority. [75%] (23.04.2023)

spider aneb 1094. pribeh dementa se sice zpocatku tvari pomerne zajimave (koneckoncu stoji za nim znamy expert pres uchylarny david cronenberg), bohuzel se film brzy (tak po 3 minutach) zvrhne v nekonecnou nudu, kterou obcas vyrusi gabriel byrne (a to doslova, protoze to je jedna z mala postav, ktera nahlas mluvi), jinak jste po celou dobu odkazani na obcasne dementovo (ralph fiennes) nesrozumitelne drmoleni. jedina akce, ktere se od nej dockame je pleteni jakesi site z provazku a kdyz uz se zda, ze se film zacina pomalu (opravdu vystizne slovo) rozjizdet, tak skonci. a to mimochodem naprosto predvidatelne. jakoby spidera netocil cronenberg, ale nejaky prumerny evropsky klubovy reziser... (28.04.2006)

Ticho, deprese, nemluvnost a přitom polovina věcí řečena navíc. Máloco je úmornější než sledovat půldruhou hodinu fatálně zjednodušený příběh se dvěma aspekty - zírajícím Ralphem Fiennesem a polopatickými flashbacky. Ani hypnotizující herecká hvězda mi nedokázala Cronenbergovu studii pochroumané mysli přiblížit. Intimita žádná, forma zbytečná. (07.04.2006)

Cekal jsem nejakou perfektni uchylarnicku, jelikoz se jedna o Cronenberga, ale tohle me fakt zklamalo. Hlavne je to cely o nicem a vyzni to do prazdna, navic i kdyz je Ralph Fiennes ve sve roli naprosto perfektni, to jeho mumlani mi za chvily lezlo na nervy a tudiz sem si postavu nijak neoblibil. Kdyz se dej zacal prolinat s minulosti, rikal jsem si, ze kazdou chvily uz musi neco prijit, neco co film nakopne a vynahradi mi nevyraznej zacatek. Jenze bohuzel se nic nestalo a tak proste film plynul a pak skoncil a nic z toho. A to, ze je tu pokus o zaverecnej zvrat je sice fajn, ale moc to nefunguje. Timhle me Cronenberg nezaujal. (22.09.2006)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)