Na plný pecky

Škoda, že som na tento film nenarazil na strednej, to by ma dostalo určite viac, lebo je vidieť, kto je cieľovou skupinou. Teraz, keď už som dávno vyrástol z toho bezstarostného postoja násťročného drzého snílka, mi to príde moc naivné, ale na druhú stranu, to k tomu mládí patrí, že. Takto som si aspoň pripomenul, aké to bolo, nerobiť si z ničoho a nikoho hlavu a to vyvolalo vo mne prílev pozitívnej nostalgickej nálady. Mimo to, božia hudba ;) (17.05.2011)

Roztomilý naivní film o partičce mlaďasů v prodejně s deskami. Každý úplně jiný a každý úplně stejně "v hajzlu". Nálada výborná, soundtrack světový. Vidět to když mi bylo dvacet, byl bych z toho naprosto vydřenej. Teď se je dojatě usmívám a počítám co jsem cestou ztratil oproti těm týpkům na obrazovce. Milá záležitost. 80% (09.06.2018)

Začátek filmu byl velice nadějný, ale potom to sklouzlo do jakéhosi podivného slepence všeho a zároveň ničeho. Film s tolika zajímavými a na komedii dobře zahranými postavami, který má ovšem tak neskutečně prázdný scénář, se jen tak nevidí. Obsluha obchodu tam vlastně jenom 90 minut skáče, tancuje a poslouchá hudbu, což mi ovšem rozhodně nestačí. Taková nudnější, politicky korektnější verze Clerks, která neurazí ani nezaujme. (17.02.2011)

Film v ktorom funguje všetko, hoci by nemalo. Jeden deň v Joeovom živote je eskapádou mladíckej nerozvážnosti a prostoduchej radosti. Skupina teenagerov pracujúcich v obchode má svoje vlastne starosti, túžby, ašpirácie a jediný dôvod prečo im to všetko drží pokope. Všetky tie hádky a odpustenia je vlastne preto, lebo majú hudbu. A asi aj samých seba. Ten film je častokrát na hrane. Celý čas koketuje s tým že spadne do primitívnej, za vlasy pritiahnutej báchorky. Lenže ono to má akúsi pridanú hodnotu. Túžbu režiséra skrátka povedať všetko a po svojom. A v tom sa filmu nedá uprieť určitá originalita. Bavil som sa. Je to skvelý Manifest of Youth. A Liv Tayler je tu dychberúca. (11.09.2021)

Vždy, když vidím nějaký typ filmu/seriálu, kde je vyobrazen jeden pracovní den, divím se, jak to do té doby fungovalo. Většinou se totiž jedná o vybublání různých pocitů na povrch, klasická freytagovská katastrofa a následná katarze. A není se ani čemu divit, proč obyčejnému divákovi servírovat obyčejný den, když můžeme mít akční porci zábavy přitaženou za vlasy? Ale co lidi jako já? Někteří z nás mají rádi klid, konverzace a humor z reálných pracovních situací (za všechny zmiňuji seriálové příklady Parks and Recreation nebo Superstore). I tady se jich pár vyskytne, většinou se ale příběh točí kolem pubertálních záležitostí, že se skutečně nedivím, že jako podnik pomalu krachují. Nakupovat tam, tak si asi stěžuji, že tam mají dost jednorozměrný vkus hraných písní (hezká vzpomínka na Ozzáka) a k celebritám se chovají tak, jak se chovají. Jako pohlednice z 90. let, ať už co do hudebních stylů, módních stylů nebo začínajích herců a hereček, to ale slouží dobře. (11.11.2018)