Nang nak

Absolutně ve všem souhlasím s obitem. Narozdíl od pokračování, průměrného The Ghost of Mae nak, neobsahuje Nang nak dlouhé vlasy a vytřeštěné obličeje, a je to jedině dobře. Krasná hymnická hudba jako z hollywoodského historického spektáklu, poutavé prostředí thajského pralesa, zajímavé buddhistické rituály, tragická láska... Velmi, velmi dojemné. V mantinelech žánru výjimečný film. (09.07.2006)

No, a pak že to nejde. Konečně thajský horror, který mě dostal. prudce romantický horror využívající skvělou legendu, odehrávající se v parádním prostředí a natočený pomocí výborných a povedených kousků. Kamera je skvělá, prostřihy výborné a některé scény až strhující (např. scéna s pavoukem mě úplně rozsekala). Tady se těch výborných okamžiků a prvků sešlo fakt hodně a vytvořily opravdu skvělý film. Až je škoda, že to vypadá, že se tím thajský horror vyčerpal... (28.09.2018)

Hodne zajimava a krasna ducharina na motivy Thajske legendy. Prostredi dzungle, neznama rec, divne ucesy....to vse spolu s ponekud nestandardnim zpusobem vypraveni pusobi na bezneho divaka velice zvlastne. Vpodstate od zacatku vime, jak se to s duchy ma a chybi tak jakykoli moment prekvapeni, coz ale neni nutne na skodu. Prijemny dojem z filmu spoluutvari nadherna hudba a dobre, emocemi nabite vykony hlavnich predstavitelu. Krasna, ale smutna zalezitost. (12.11.2004)

Baladická thajská legenda, která spíš než hororem je pochmurnou romantikou s nadpřirozeným prvkem, která už od začátku jasně nemůže vést k happy endu. Zajímavé jsou na tom hned dvě věci - 1. Fakt, že navzdory otevření se světu a vlně mainstreamových duchařin v polovině nultých let v thajsku stále přežívá tradice "romantických hororů" (jako třeba Sang Krasue nebo Pee Mak), 2. Estetika thajského filmu z doby před otevřením se světu dost připomíná profesionálnější podobu hororů kambodžských - nízký rozpočet podepisující se na všem využívá ve svůj prospěch exotické prostředí a neherci, kteří spolu se scénářem působí, jako by do toho fikčního světa dokonale zapadaly a žily v něm, byť u jakékoli emotivnější scény nedokážou zahrát přesvědčivé emoce. Je to tak trochu kouzlo nechtěného, ale v dobrém, jenom v dobrém, vytváří to vlastní poetiku a estetiku, která má potenciál při prvním setkání s ní uhranout takovým způsobem, že to takhle vůbec jde. Celkem i věřím, že to je typické pro thajské horory z devadesátých let, ale vzhledem k tomu, že tenhle je můj z toho období první a vůbec z thajské kinematografie tím nejstarším, co jsem kdy viděl, budu zatím jen odhadovat. Mimo přijetí specifického vzhledu je i třeba se smířit s tím, že je to zfilmovaná legenda, tudíž přijmout ploché postavy a předem jasné vedení děje. Na mě to ale fungovalo i tak a ačkoli jsem už pár podobných hororů viděl, pořád mi přijde, že ta exotika v nich má něco do sebe a pořád se mi nestihla okoukat. A trochu je to taky tou thajskou lidovou hudbou, na kterou jsem krapet ujetý. Navíc se z nižšího rozpočtu povedlo vykřesat pár zajímavých  řemeslných nápadů - třeba noční můry z války jsou docela intenzivně zpracované, hlavně ta, kde se Makovi v náruči rozkládá tělo jeho kamaráda, který za války zemřel. Slabé 4* (14.06.2024)

Čestný slovo :D Nikdy jsem nic podobného neviděl. Pravdou je, že moje představy přesahují lidské chápání a stejně tak jako u jiných událostí, moje očekávání naplněna nebyla. Ale že bych měl být z toho zklamaný? Nee :D místo nějakého poutavějšího příběhu a dokonalých efektů si film umí pohrát s divákem úplně v jiné dimenzi, a tou je atmosféra. Dlouho se mi žádný snímek nevryl tak hluboko nejen do mysli, ale i do srdce. (19.09.2014)