Sněhurka - Příběh hrůzy

Sněhurka a sedm bezdomovců.. Brzy vyvržený travesti vlk převlékající se za důchodkyně, které před tím pozře či třeba polétavá bába z lesa, co způsobuje dětem obezitu, cukrovku a popáleniny třetího stupně, to jsou jen namátkou pohádkové klasiky, které se dětem odjakživa vyprávějí s eufemismem a citem, aby se zaobalil ten hororový obsah. Michael Cohn u Sněhurky bratří Grimmů zvolil cestu bez příkras, ale výsledkem je pouze to, že děti do deseti let pokládají existenciální otázky a ti starší se příliš nevyděsí (leda pohledem na Lillian, která při poulení očima vypadá jak Elijah Wood). Nezbývá, než se soustředit na satanistku Ripleyovou, která váže manžílka hlavou dolů ke kříži, všechny kolem tráví a ve chvílích posedlosti vypadá, že do ní zase „vstoupil“ Gozer z Krotitelů duchů (pro ty, co už zapomněli, postava Billa Murrayho se jmenovala Venkman).. (14.12.2016)

Ne úplně špatná verze Sněhurky, kde "zlá macecha" není prvoplánově tupě zlá od začátku, ale až vlivem událostí, kdy se ne nepochopitelně zblázní. Její žárlivecký záchvat, který vyvolal porod, ukazuje, že úplně vyrovnaná nebyla (tomu nasvědčuje i její očumování se v zrcadle), ale Sněhurce nešla po krku od první chvíle, ale až pod vlivem intenzivní ataky své duševní nemoci. Ostatně, totální psychický propad v okamžiku smrti vytouženého dítěte se dá naprosto pochopit. Co se pochopit nedá je, že manžel i veškeré služebnictvo nechalo vyčerpanou krvácející rodičku v komnatě samotnou, mrtvé miminko šli spálit jak odpadky, bez jakékoliv piety a úcty, a celou epizodku odmávli jako událost svým významem zhruba na úrovni ztvrdlého krajíce chleba. Chlapíci v lese, z nichž trpaslík byl jeden, projevovali ve svém počínání taky řácký kus logiky - někoho terorizuju, střídavě se o něj pečlivě starám a vůbec dávám najevo, že vím, co chci. A to hned v sedmerém vydání. Maskéři odvedli skvělou práci a ten, kdo vymyslel ten design zrcadla byl konečně jednou bytový architekt se zajímavými nápady. Stejně jako kdysi v pubertě, i dnes jsem tam narazila na místa, u nichž jsem se bála, ale tu opravdu úžasnou filmovou hranou Sněhurku stále hledám. (01.08.2016)

Takovej hodně průměrovatej průměr. Nijak mě to neurazilo, ani mě to nijak nezaujalo. Sigourney byla asi docela dobrá. Vždy si za jejím ksichtem představím vetřelce, takže mě zaujalo, že se tváří i vášnivě a dokáže vyjadřovat emoce. Hlavní hrdinka byla trochu unilá, ani nevím, jestli kdovíjak krásná. Ale co se mi líbilo, i když to nelze považovat za velké plus filmu, byla celkem velká role Táborského. Prostě chcete-li do filmu českého úchyla, zavolejte jemu. Celkový dojem max.50%, ale stejně jsem byl velmi zvědavý a dokoukal jsem to :D (01.07.2013)

Sněhurka je spratek. Jako malá i -náctiletá. Macecha vlastně nic neprovedla, přijde o dítě a zcvokne se. Veškeré její další skutky jsou svým způsobem logické a vzhledem k jejím možnostem očekávatelné. Sněhurka nalezne skupinku pofidérních individuí, zredukuje je svou přítomností na hlouček snesitelných, zbaví se macechy a žije šťastně až do smrti. (23.12.2015)

Na filmu mě zaujalo především to, že trvá docela dlouho, ale přesto se mu nepodaří pořádně vytěžit žádný z motivů, které představuje. Postavy mizí a objevují se, jak si střihač zrovna zamane, a nikoli podle vnitřní logiky příběhu, Lilly je ztracená v temném lese v jednom záběru a v druhém už najednou všichni vědí, kde je, aniž by ji našli, zrzavý doktor je v jednu chvíli očarovaný, ale vlastně vůbec není očarovaný, a tak všelijak podobně. Mojí nejoblíbenější sněhurkovskou adaptací tak i nadále zůstává španělská němá Sněhurka - jiný příběh. Přesto má tahle verze momenty, které bych nazvala roztomilými až působivými. Zrcadlo je nesmírně krásné a Sigourney je božsky strašidelná. Její rozpracování zlé královny bylo velmi zajímavé, škoda, že se poněkud rozpadlo ve chvíli, kdy se těžiště pozornosti přeneslo na Lilly. Psychedelická hororová atmosféra někdy působí, jak má, a když zbytek přestává dávat smysl, tak je trochu zmatečná. Smíšené pocity. Ale to zrcadlo! (14.12.2016)