Videodrom

Brucho vagína, pištoľ ruka, obrazovka plná vnútorností. Bičíky. Pálenie cigarety o prsník. Maznanie sa s obrazovkou. Blikajúca helma. Famme Fatale v červenom. James Woods behajúci z jedného miesta na druhé. Škrtenie. Snuff. Televízia. VHS kazety. Aj statické aj tie čo sa hýbu a vzdychajú. Sekty a organizácie ovládajúce mysle. Bizarnosť. Prapodivná dcéra. A James Woods zase raz behajúci z jednej časti mesta na druhú. Skvelé zúžitkovanie všetkého čo dovtedy Cronenberg nakrútil. Film o ktorom sa dá diskutovať s rovnakou radosťou ako sa to robí s ranným Lars Trierom. Vie to znechutiť v rovnakej miere, v akej to vie aj pobaviť. Takmer na plný počet. (07.12.2021)

Tak sláva, moje první setkání s tvorbou kanadského režiséra Davida Cronenberga je za mnou! Žel, nepotkali jsme se... Z Videodromu dýchá typická atmosféra osmdesátkové popkultury, jejíž styl mi nikdy příliš neseděl, v rámci kombinace sci-fi a hororu už teprve ne. Nicméně se stylem samotného pana režiséra a jeho zálibou v nechutně bizarních scénách s lidským tělem jsem se minul ještě více, tahle šaráda videokazet v břiše, nadrženého telkáče s pusou a dalších obskurností mi vážně nevoněla. Zatímco v první polovině mě ale tento film z větší části dost bavil, vnímal jsem v něm originální děj i vesměs funkční myšlenku se zdviženým prstem nad přehršlí násilí v televizi a médiích (což napomáhá tomu, že filmu dávám lepší 2 hvězdičky), postupně se z toho vyrojila na můj vkus taková přeplácaná, stále více se rozpadající bizarnost pro bizarnost, nechutnost pro nechutnost s přehlídkou haluciogénních scén, u níž jsem nakonec ocenil nejvíc to, že již skončila. [50%] (19.01.2022)

Cronenbergova exkurzia do ríše bizarnosti, halucinácií a priamočiarej symboliky. Dokázal urobiť z jednoduchej a stokrát opakovanej, všeobecne prijatej zásady, že vplyv médií na človeka má zhubný charakter, veľkolepú vizuálnu sondu do podstaty tohto problému. Všetko šokujúcim spôsobom. Napríklad, keď sa prišlo na potrebu poukázať na samotný zhubný vplyv médií, v scénke sa vyskytne rozpadávajúci sa človek požieraný vlastnými zhubnými nádormi. Keď sa prišlo k miestu nezdravého spojenia človeka s médiami a jeho prílišnej naviazanosti na technológie, hlavný hrdina si pchá videopásku do brucha, atď... Tých príkladov je tu omnoho viac. Jednoduchá vizuálna, prenesená symbolika avšak veľmi účinná. Film určite nie je pre každého, ale milovníci mindfuckov si prídu na svoje. Chcel som dať plný počet, len žiaľ to by tam nesmel hrať James Woods, pretože nebudem si nič nahovárať, jeho herecký prejav tu nebol zvlášť oslnivý. Chcelo to iného herca a film by bol dokonalý. 89/100 (29.07.2014)

Softporno už nudí, je potřeba divákům Kanálu 83 naservírovat větší odvaz. A jeden takový Max Renn objevil, bohužel se mu ten nápad na oživení programu televize trošku vymkne (nejenom) z rukou. Cronenberg se svými staršími béčkovými filmy umí řádně zamotat hlavu. Videodrome se svým spletitým dějem je tomu důkazem. (05.06.2012)

Na surrealistický svet vízií Davida Cronenberga by sa dalo pozerať asi donekonečna. Videodrome z režisérovho pera je toho jasným príkladom. Originálny námet a ešte lepšie finálne prevedenie. Úžasné zábery napájané silnou atmosférou, chytľavý príbeh, patričná dávka úchylnosti a ku tomu výborný James Woods. Nechápem ako tento chlap dokázal zrežírovať dva tak výborné a originálne filmy počas jedného kalendárneho roka. (26.01.2008)