Pokoj bez oken (E02)

Tak na to že je to české, dost slušná práce. Není to dokonalé, třeba ten epilog byl naprosto zbytečný nebo zpomalený záběr při střelbě mi taky dost vadil, ale jinak to má napětí, dost podmanivou atmosféru, skvělou kameru a překvapivě i slušné herecké výkony. Až mě trochu překvapuje, že za tím stojí Renč, ale on tu vlastně ten jeho styl je znát a taktéž je vidět, že předtím za sebou měl jenom Requiem pro panenku a Válku barev, protože v obou filmech se o silnou atmosféru dost snažil. A tady se mu to povedlo asi nejlíp, ačkoli pořád nezapře, že je spíš zručný řemeslník než skutečně talentovaný režisér. Ale jinak jo, překvapivě se mi to líbilo a co tak koukám, tak z tohohle cyklu chci vidět ještě minimálně jeden díl, tak jsem zvědavý, jak se povede. 4* (27.01.2021)

Za mě nejlepší epizoda Černých andělů s velmi děsivou atmosférou, v českých filmech téměř nevídanou. Příběh pojednává o mladé dívce která se stane zajatcem narušeného kastelána na opuštěném hradě. Oproti ostatním epizodám andělů je pokoj bez oken pravým hororem se spoustou napětí a krásnou scenérií hradu Velhatrice. Popravdě nevím jestli se mi víc líbily chladné Velhartice nebo krásná chladná Tatiana. (28.04.2023)

Seriál Černí andělé je soubor epizod, jež každé se ujal jiný režisér. Jednotlivé díly jsou samostatnými příběhy (TV filmy), v nichž se vždy objevuje dvojice "funebráků" z pohřební služby, která nese jméno seriálu. Černí andělé jako komplet je velmi vydařený projekt a příběh Pokoj bez oken, jehož se zhostil Filip Renč, je natočen úžasným způsobem. Jedná se o vyčnívající televizní horor a při jeho sledování místy i "leze mráz po zádech". (29.12.2006)

Zajímalo mě zkusit si něco nového – žánr hororu, thrilleru s minimálními technickými prostředky, s nejmenším počtem herců, bez velkých akčních scén. Scénář nabízel východisko pro psychodrama, pro herecký koncert dvou lidí. Společně s Táňou Vilhelmovou a Jiřím Dvořákem jsme si tedy vyzkoušeli, jestli dokážeme utáhnout napětí po celou hodinu. S Táňou Vilhelmovou už jsem pracoval předtím v Polojasnu, pro hlavní mužskou postavu jsem chtěl neokoukaného herce, objevit někoho nového, aby ten „hlavní netvor“ příběhu byl uvěřitelný, a nesváděl diváky k tomu, aby si říkali – ten a ten známý herec hrál psychopata… Na horory do kina rád chodím, ale udělat ho není žádný legrace. Klasik žánru Hitchcock to dokázal udělat napínavé i ve scénách, kde k žádným vraždám nedochází. Prostě dokonale dokázal rozpitvat, analyzovat psychologii toho zločinu, a tam máte strach, i když jde někdo jen po ulici a nic se vlastně neděje. Navodit takový podprahový strach je asi v hororovém žánru to nejtěžší. Ukázat, jak někdo někoho honí s kudlou v ruce, to je ta nejsnazší cesta, jak upoutat divákovu pozornost, ale to není ten pravý „psychologický teror“. Není to jednoduché dostat se tím napětím pod kůži, a rozhodně to není v těch verbálních akcích, ale spíše v tom, co se děje kolem. Filip Renč (19.10.2020)

Tri hviezdičky dávam iba preto, že som videl údajne najlepšiu časť nejakého seriálu. Mám zaručené, že budem pred sledovaním inej časti utekať ako Vilhelmová pred kastelánom. Som presvedčený, že je to spackané tak, ako ostatné Renčove filmy. Jemu sa skrátka nedarí, alebo to nevie a je mi jedno, ktorá odpoveď je správna. Možno by som našiel niekoľko málo scén (najmä s Vilhelmovou), ktoré ma zaujali, ale celok to spoľahlivo zabíja. (16.08.2019)