Bílý oleandr

Trochu nečekaně jsem se po shlédnutí cítil poněkud depresivně, vše pak napravila následná cigaretka. Působivý a nehollywoodský příběh dospívající Astrid mě strhl s sebou do víru pěstounského života, domácího násilí, risku a společnosti nepřející matky. Alison Lohman jsem uvěřil úplně vše, od přeměny z princezničky na drsňačku, z drsňačky na princezničku, z princezničky na punkerku a z punkerky zase zpět na princezničku. A vůbec celkově je film skvěle obsazen, o božské Michelle je zbytečné se více zmiňovat, Robin Wright Penn jsem poznal až po chvíli, jediná herečka, která mi nesedla byla Renée. Ta se do podobných rolí nehodí vůbec. Jinak ale nemám co vytknout, film skvělý, ale už se na něj asi nepodívám, neměl jsem z něj úplně příjemné pocity. (22.11.2008)

Fanúšikovia dramatickej nudy si prídu na svoje. Nevýrazná herečka Alison Lohman predčila to celé, o čom tento film mal byť. A celý ten dej vyznieva tak, že nie je na ňom ani smietka pravdy, je strašne prehnaný. A filmu treba v prvom rade aj trochu veriť. Tu som uveril len pani Pfeifferovej, ktorá to zahrala dobre. (19.09.2018)

Nadané a krásné.. Matka s dcerou a křehké téma dospívání! Psychologické drama nás tak protáhne pěstounskými rodinami a ústavy, jelikož z matky se stává trestanec a z dcery postupně roste odhodlaná dívka, která přes „ideální“ pěstounské rodiny končí u nespořádané ruské prodavačky, která jí ukáže, jak je to se skutečným životem. Neústupná matka již nemůže tahat za nitky a vše tak spěje (s hudebním doprovodem Thomase Newmana) do finále. Ale.. je to nemastné neslané, přestože se s tímto poutavým námětem dalo pracovat podstatně citlivěji. Navíc, když vám na záda dýchají takové ženské herecké esa a také vycházející mladé naděje – vedle Patricka Fugita (z Na pokraji slávy) je to pochopitelně Alison Lohman, která zvládá předepsané dramatické polohy znamenitě. V trnité cestě, kde je těžké mít rád a být milován, jen díky ní (a chladné Michelle Pfeiffer) stojí drama Bílý oleandr průměrných televizních tvůrců za větší pozornost. (08.01.2006)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Takto povrchnú, naviac priehľadnú hru na psychologickú drámu stráviť nedokážem. Už keď prišla hlavná hrdinka za svojou matkou do veznice druhý krát, povedal som si - tak tá ťa o chvíľu znenávidí. Keď sa na scéne ešte len objavila postava Renée Zellweger, v hlave mi vybuchlo - máš nový problém moja! Samovražda samozrejme prišla až po spoločnej návšteve veznice, kedy mi tiež bolo jasné nad slnko jasnejšie, že to tu niekto niekomu nepekne naloží. A tak ďalej až po samotný záver. Kŕčovité, kostrbaté, klišoidné, gýčovité. So životom to nemá spoločné nič, čo by nemuselo vadiť, ale ono sa to tak snaží tváriť. Nie, ďakujem, nemusím... Akurát Michelle príjemne prekvapila, ako mrachtu som si ju doteraz nevedel predstaviť, teraz mám problém so sympatiami, ktoré ku nej už roky prechovávam - bola presvedčivá! (14.07.2006)

Bílý oleandr je filmové drama prosluněné čtyřmi blondýnkami, které tomuhle filmu dávají to, co by z něj mohlo činit něco nadprůměrného. Příběh není nikterak objevný, jen je to párkrát omleté téma lehce zasazeno do prostředí malířů-umělců, není ani vyprávěn nějakým originálním způsobem, vše je drženo při zemi - žádná extravagance na povrch neprokoukne, ale snímek je výborně obsazen a skvěle zahrán. Rozervaná a milující Alison Lohman, rafinovaná i zdrcená Michelle Pfeiffer, upřímná a zoufalá Renée Zellweger a žárlivá i vášnivá Robin Wright Penn tlačí Bilý oleandr k výjimečnosti. Výsledek je sice povedený, ale ani hezký obal neukryje rozporuplný výsledek. Nejde o špatný film, naopak, jen mu režijně a scénaristicky chybí stejné kouzlo, jaké se do něj povedlo dát čtyřem výše zmíněným herečkám. Tři a půl. [září 2006] (04.09.2006)