Obsahy(1)
Nový sovětský film laureáta Stalinovy ceny režiséra I. Lukinského, natočený podle známé povídky spisovatele Arkadije Gajdara, vypravuje o příhodách dvou malých chlapců Čuka a Geka, kteří se vypraví za svým tátou do tajgy. Je to filmové dílko, které podmaňuje svou poetičností a pravdivým vylíčením dětské povahy. Není zatíženo nudným a obšírným ponaučováním, které spíše děti odpuzuje. Oba malí hrdinové, věcný a rozvážný Čuk a snílek a fantasta Gek, žijí na plátně zajímavým životem. Autorům filmu se podařilo odhalit v tomto filmu všechny jemné odstíny dětské duše. Není zde nic zbytečného, vyumělkovaného. Vše je jasné a prosté i v těch samozřejmých klukovských rozpustilostech. "Čuk a Gek" je veselý, roztomilý film, který s radostí zhlédnou dospělí, a s nadšením přivítají naši nejmladší diváci. (Filmový přehled)
(více)Recenze (19)
Od četby Čuka a Geka (a Odvážné školačky) mě uchránil v poslední vteřině Listopad, ale i tak jsem věděl z nějaké ukázky, že si chlapci kdesi v tajze vařili (myslím, že neúspěšně) jáhlovou kaši. Celý tento film se mi tak proměnil v očekávání tohoto kulinářského okamžiku, na nějž nedošlo stejně jako na cokoliv, co by mě probralo ze sovětské sněhové letargie, která mě zasypala krátce po úvodních titulcích. ()
Čuk a Gek jsou realistickým filmem věrně ukazujícím reakce dvou kluků, kteří se poprvé v životě vydávají na cestu a hned z Moskvy do tajgy, poprvé se setkávají s jeleny, veverkami, sovami, zvědavě zkoumají pasti na zvěř, na vše se ptají, fantazírují, nadchnou je koněm tažené saně i míhající se krajina při cestě vlakem. Film zcela bez nepravděpodobných dramat. Nic víc, nic méně. Z takhle skutečných, obyčejných dětí našich všedních dní jde snad mít radost jen ve skutečnosti, ne ve filmu. Je-li film jako pohled z mého okna, neměl bych se spíše dívat z okna? Nebo ty děti dělat? ()
„Čuk a Gek" není prvním dětským sovětským filmem, který nás přesvědčuje o tom, že tvůrci těchto filmů nepodceňují malého návštěvníka kin jako konsumenta uměleckého díla. V Sovětském svazu je výroba filmů pro děti svěřována nejlepším režisérům, scénáristům, hercům i hudebním skladatelům, těm, kteří si velmi dobře uvědomují, jak citlivě nutno působit na dětskou duši. — Spisovatel Arkadij Gajdar je milován sovětskými dětmi. Cítí v něm svého přítele, který dobře chápe jejich zájmy a jejich romantický postoj k životu. Mladí čtenáři mu důvěřují. A zásluha autorů filmu „Čuk a Gek" spočívá v tom, že filmovými prostředky dovedli vyjádřit náladu a hluboký smysl Gajdarovy povídky. Nepotlačili nikterak ony klukovské sny, překypující energií, touhou po dobrodružství a hrdinských skutcích, ale naopak vystihli je tak krásně a bezprostředně, jako to dovede říci sám Arkadij Gajdar. — Poslání filmu „Čuk a Gek" je jasné. Byl natočen tak, aby zapůsobil na dětskou duši, aby upevnil dětský charakter pro budoucí život. Není pochyby, že tento svůj úkol splnil u sovětských dětí a že jej splní také u našich malých návštěvníků kin již také proto, že „Čuk a Gek" je jim předkládán v dobře přemluveném českém znění. Filmový přehled 51/1953 ()
Dle povídky Arkadije Gajdara jsou Čuk a Gek dva sedmi a šestiletí íbratři z Moskvy, kteří jedou s mámou za svým otcem, který je kdesi daleko s geologickou expedicí. Čistě z nostalgie za 4. ()
Čekal jsem propadák, ale ne. Nejméně 70%. ()
Ne tyhle dva malí mizerová mi k srdci vážně nepřirostly. Nato že film trvá nějakejch 50 minut tak se děsně táhne, a jde od nikud nikam. Celý je to postavený na hlavu, a dětský hvězdy byly příšerný, myslím že i v době vzniku to muselo působit směšně. Příště si na Čuka a Geka nechám zajít chuť. ()
Milý poetický dětský film. ()
Jeden z nejlepších sovětských seriálů. ()
Poetický, dětský dobrodružný příběh dvou malých chlapců v daleké, tajuplné zasněžené Tajze. Je to již hodně desítek roků, kdy jsem s vykulenýma očima koukal na tááák velké dobrodružství chlapců přibližně ve stejném věku, jako jsem měl tenkrát já. Snad to byl můj první VELKÝ zážitek v tom malém potemnělém kinosále naplněném tou nezapomenutelnou vůní zaprášeného promítacího plátna, rozehřátého projekčního přístroje a dřevěných sedadel. A snad vlastně už tenkrát, jsouc pohlcen tímto dobrodružstvím, ve mě vzklíčilo semínko lásky k filmu. Hltal jsem ten příběh svýma dětskýma očima, prožíval nepředstavitelná dobrodružství svých filmových kamarádů, ... a dodnes jsem na něj nezapomněl. Nyní, o Vánocích 2008, kdy tento komentář píši, po mnoha a mnoha letech od doby svého dětství, vyslyšeli mí blízcí moje mnohaleté tajné přání a nadělili mi po stromečkem tento VELKÝ PŘÍBĚH na stříbrném disku. Vyslyšeli mou touhu zkamarádit se opět se dvěma odvážnými chlapci Čukem a Gekem, bojovat po jejich boku s "divokým" kozlem, pobíhat s nimi tou nekonečnou Tajgou, pozorovat lesní zvěř a brodit se hlubokým sněhem. Díky svým nejbližším tedy po létech opět prožívám dobrodružství, dnes už očima dospělého člověka, a snažím se vybavit tu nezaměnitelnou, navždy ztracenou vůni zašlého promítacího plátna ve stařičkém kinosále, kterou mnozí z vás nepoznali a bohužel zřejmě už ani nepoznají. Kouzlo malých starých kin s dřevěnými sedadly a neopakovatelnou vůní kinosálu se navěky vytratilo spolu s mými dětskými léty ... ()
Tak jsem se konečně dočkal! V dobách, kdy byl Čuk a Gek předmětem našich strojených rozhovorů v rámci výuky ruského jazyka, jsem si (nevím proč) myslel, že Čuk a Gek jsou psi. Filmu nelze nic vytknout. Průhledný děj plynule směřuje ke zdárnému konci. Bohužel film také nedokážu za nic pochválit. Největší ránu však filmu dal novodobý český dabing. S překladem (ať už dialogů nebo titulků) si také hlavu nikdo nelámal. A tak jednu a tutéž osobu v rychlém sledu nazývá strážníkem, strážným a hlídačem. Ovšem za vrchol hnusu považuji dabing. Chápu, že z hlediska pohodlnosti a rychlosti je výhodnější, když dva malé chlapce nadabují ženy, ale poslouchatelné to opravdu není. (čtvrtek 18.08.2009) ()
Z dětství, kdy jsem tento film povinně shlédl, jsem měla nejasnou vzpomínku, že to bylo ve srovnání s Odvážnou školačkou či Timurem a jeho partou ještě dobré. Ta vzpomínka nelhala, ideologie skoro žádná, k tomu dobrodružný děj v tajze.... Ale nyní po letech jsem jen těžko snášel ty dva hlavní hrdiny, byli prostě tak správně roztomilí a rošťáčtí, že by prošli i v americkém filmu. Herodes, to byl král. ()
Cuk a Gek, kdo by je neznal? Film, ktery nenadchne ani neurazi. Tak to vypada, kdyz se zataji ztrata telegramu... ()
Tento milý film z mého mládí, na který jsme chodili do kina se školou, jsem shlédla po letech s nostalgií. Film odpovídá době svého vzniku. Scéna s Gekem schovaným v bedně nebyla už tak dramatická, jako kdysi, když jsem jej viděla prvně, ale i tak film neztratil nic ze své poetičnosti a typicky ruské atmosféry. Zážitek z filmu neskutečným způsobem kazí nový dabing. ()
Ač poměrně známý sovětský film, neměl jsem příležitost jej shlédnout v dobách jeho největší popularity, dostal jsem se k němu až nyní. A zřejmě to byla chyba. Nejspíš je to tím hnusným novým dabingem, který je naprosto amatérský a za jehož vytvoření bych vydavatele DVD nechal pozavírat do gulagu, každopádně ve výsledku na mě film působil strašně strojeně a uměle, bez napětí a příběhu. Dost možná, že původní dabing by tomu dodal lepší a věrohodnější atmosféru. Takhle to na víc jak slabý průměr nebude. Už jen schází, aby kapitalisté nevážící si původních dabingů vytvořili nový dabing k Odvážné školačce a Lovcům mořských hub. I když pochybuji, že tyto filmy se k nám vůbec ještě někdy dostanou, byť s nejamatérštějším dabingem. 40% ()
Z nostalgie.. Poznámka: Úroveń nového dabingu je naprosto strašná. To snad dabovali někde v pomocné škole, je neuvěřitelné, jak hluboko český dabing klesl. Chvílemi jsem nevěřil vlastním uším, chápu, že od DVD za 50,- Kč nemůžu chtít zázraky, ale tohle je fakt odpad. ()
Krásný starý ruský film. Co více k tomu dodat? Příběh maminky se dvěma dětmi, která se vydá navštívit do vzdálené tajgy svého manžela a otce dětí. Čug a Gek ještě před odjezdem nechtěně ztopili telegram od táty, že mají přijet později.Tak se vydají na cestu, ale táta je nečeká. A tak všichni musejí několik dní přežít uprostřed lesů… Opravdu hezký film, který mi připomněl pohádku Mrazík, možná to bylo tou hudbou…anebo ruskou atmosférou? Nic bych mu proto nevytkla, i když uznávám, že někoho může pohoršit tehdejší vychvalování Moskvy, ať už z řeči vypravěče či v závěrečné písni malého hrdiny. Já bych filmu nic nevytkla, sice jsem dříve několikrát přečetla knížku (a ta bych řekla, že byla lepší), ale i tak jsem se na něj podívala s chutí. Více nemám co říct, snad jen… Podívejte se:-) ()
Matku obou chlapců hrála herečka Veronika Vasiljeva, která je opomenuta z nějakého důvodu v obsazení.. ()
Nu što. V dalékej Maskve žýl Čuk i Gek i takája máma óčeň charašája. Taváryšč ótěc rabótal daléko i adínoho dňa sam sóbě zagavarýl: Kak éto što, papóšlu tělegráma i pazvů ku sóbě rybjáta i ženštínu. Kak zadůmal tak zarobýl. Nu i o tómto jesť étoj charóšij fílm, katóreho jesť nůžno smatréť v balšójim i velíkym růskym jázyke, patamů što dabíng čéskyj jesť ako góvno razdupáne i špinávoj sabákoj popliváne. Nu jiščó raz, film jesť kvalítnoj i ja gadnatím jégoj 3 i 1/2. Dasvidánija. ()
Viděl jsem už dávno u dědy a dobrý. Vcelku autentický film ()