6. Batalion

Bojovali udatně jako lvi a přesto o jejich úsilí slyšel málokdo. John Dahl vždy patřil k režisérům, kteří preferovali akčnější pojetí před uměleckou formou. Ve svém válečném filmu ukazuje málo známý příběh 6.praporu pod velením podplukovníka Mucciho, který se vydává na misi, o níž není dopředu známo, zda bude úspěšná a jakým způsobem se povede. Film od počátku chytne svými rychlými přechody k zajímavě zvládnutým sekvencím, a to včetně dialogových. Dobrý prožitek umocnila kamera s působivým vyobrazením bojiště s efektně nasnímanými exteriéry. Herecké obsazení čítá řadu kvalitních herců, z nichž vyniká výkon Benjamina Bratta. Dahl se však i přes všechna pozitiva, která jeho filmová kariéra nesla, uchýlil k televizním projektům a je škoda, že další film neplánuje. Ten z vojenského prostředí zvládnul nad očekávání dobře. Až na pár výpadků z tempa, se na tu válečnou vřavu dívalo moc dobře. Mé hodnocení: 80% (18.08.2013)

Horší válečný film jsem ještě neviděl. Je sice hezké, že šlo o největší (a velice úspěšnou) záchranou akci amerických jednotek za druhé světové války, ale to je spolu s použitými dobovými záběry na začátku a konci filmu téměř jediné pozitivum. Film jsem si musel rozdělit na tři části, které jsem během tří dnů vždy při večeři odledoval. Byl to na mě až moc "velký nájezd" najednou. Film se totiž šíleně vleče. Jednotlivé postavy, které mně po celý film nechaly chladným, se většinu stopáže mezi sabou pateticky baví, nasazují zhrzelé obličeje a "panáčkují" v klišoidních scénách. Když už dojde konečně na akci, odflákne ji "pan režisér" naprosto rutijním způsobem. Během 10 minut je po všem, americká vlajka jde vzhůru a všichni si zajásají a popláčou. Možná jsem vůči tomuto filmu až moc přísný, ale opravdu se mi vůbec nelíbil. (31.10.2005)

Pro fandy válečných filmů a navíc s pohledem do historie-japonci se nikdy se zajatci nějak nemazlili,pro ně byl zajatec jako šváb.Volili raději smrt pro císaře-kolikrát nesmyslnou a nicneřešící.Jistý obrat v pohledu na smrt pro císaře nastal až ke konci války,a to většinou po smrti velících důstojníků. (20.10.2008)

Naprosto průměrný válečný film. Postavy jsou pietně jednorozměrné, situace přehledně rozdělená na hodné a zlé a válečná akce probíhá pouze v závěru. Japonci mluví občas po svém, častěji anglicky (i mezi sebou). Joseph Fiennes hraje hlavně umírajícího na malárii, Connie Nielsen je pouze na ozdobu, alespoň Benjamin Bratt a hlavně James Franco dokázali své postavy trochu oživit (50%). (25.11.2007)

Nepovedená napodobenina vojína Ryana, která láme vaz sama sobě, režisérsky nezvládnuté. Přeci pokud točím v zajateckém táboře, potřebuji vychrtlé herce, i na začátku na použitých reálných záběrech vězňů lze doslova vidět nedostatek jídla, ale zde to nezachránil ani Fiennes, o ostatních radši nemluvě (hele ty pojď, budeš hrát ve filmu, dáme ti volnější oblečení, to nikdo nepozná). Další věcí zůstává zoufalý nedostatek akce v prvních dvou třetinách, což je velmi hodně. Oslavné výkřiky Hurá dokázali jsme to, ale pocit vítězství se nějak zapomněl dostavit. Hold režie se nemůže spoléhat jen na moment výhry, zcela chybí intimní kamera, pocity vojáků otřásaných první bojovou zkušeností (a nechtějte mi tvrdit, že by se z nich nikdo psychicky nesložil), doslova a dopísmene lze cítit rozdíl mezi scénářem a filmem, není žádný, jak napsáno, tak natočeno, jen ten motiv, že jsou věci, které nelze popsat, ale skrz kameru a střih (nejen) je do filmu může dobrá režie vložit, jde jaksi dalekým obloukem od pana Josepha Dahla (27.07.2006)