6. Batalion

Jedno se filmu musí nechat: má fakt poctivou výpravu čítající desítky herců a stovky komparzistů a parádní obrazovou stránku. Dějově je to ale takové divné a dost těžko se do filmu dostává a orientuje, ačkoli je to vlastně v zásadě docela banální příběh. Prostříhat to o půl hodiny, vyřadit veškeré nicneříkající kecací scény a bylo by to asi o dost lepší. Minimálně finální "the great raid," o kterém má tenhle být především, je natočenej dost dobře a stojí za to si na něj počkat. Do té doby se to ale často fakt neúměrně vleče. (12.05.2020)

Hned na zaciatku ma velmi prijemne prekvapilo dokumentaristicke osvetlenie pobytu americkeho vojska na Filipinach. Film ako taky nie je vobec zly. Samozrejme, nie je to ziadna perla medzi vojnovymi filmami, avsak je to sledovatelne, divak sa nenudi a zaverecna oslobodzovacia akcia je natocena velmi pekne. Zamyslat sa vsak na symbolizmom oslobodzujucej akcie niekolkych stovak americkych vojakov, ked v Europe v koncentracnych a vyhladzovacich taboroch zomierali statisice, pricom spojenecke vojska ich oslobodenie absolutne ignorovali, nema zrejme vyznam. 3,5/,5* (04.12.2006)

Horší válečný film jsem ještě neviděl. Je sice hezké, že šlo o největší (a velice úspěšnou) záchranou akci amerických jednotek za druhé světové války, ale to je spolu s použitými dobovými záběry na začátku a konci filmu téměř jediné pozitivum. Film jsem si musel rozdělit na tři části, které jsem během tří dnů vždy při večeři odledoval. Byl to na mě až moc "velký nájezd" najednou. Film se totiž šíleně vleče. Jednotlivé postavy, které mně po celý film nechaly chladným, se většinu stopáže mezi sabou pateticky baví, nasazují zhrzelé obličeje a "panáčkují" v klišoidních scénách. Když už dojde konečně na akci, odflákne ji "pan režisér" naprosto rutijním způsobem. Během 10 minut je po všem, americká vlajka jde vzhůru a všichni si zajásají a popláčou. Možná jsem vůči tomuto filmu až moc přísný, ale opravdu se mi vůbec nelíbil. (31.10.2005)

Ne všechno, co je barevné, muselo nabýt barev. 6. Batalion je totiž ve skutečnosti černobílý film. Japonec zde prezentovaný je ZLÝ japonec a američan je ze samotné podstaty filmu DOBRÝ člověk. Nic mezitím se ve filmu bohužel neobjevuje, a to ho sráží a zcela se příčí celému konceptu filmu, který je „inspirován“ skutečnými událostmi. Celý film zbytečně zahlcují tři roviny příběhů, z nichž minimálně jedna je zcela zbytečná, druhá je klišovitá, a ta třetí je ta, na kterou celý film čekáte. Bohužel dostávají všechny linie zhruba stejně prostoru. I přes tyto zápory je příběh celkem zajímavý a lze se pro něj snadno nadchnout. Závěrečná scéna naplánování, vyčkávání, samotného úderu a válečné mašinérie je zpracována nadprůměrně a určitě pohladí lecjakou „zelenou“ dušičku. Vojáci jsou totiž chlapáci, jak už jsem říkal, jsou to totiž američani. Celek tak neodráží skutečné dění na frontě za 2. světové války, ale jako film funguje víc než dobře a navzdory dlouhé stopáži i méně akci nabízí zajímavé scény z válečného běsnění. Možná je to tím, že jsem od něj čekal tak málo podle hodnocení, ale stojí za to. Samozřejmě za předpokladu, že přehlédnete americkou agitku a patos. To vám ale bylo jasný už před filmem, že? (13.12.2007)

Popcorňáček. Zbytečně dlouhé. Atmosféra v táboře nebyla vykreslena moc přesvědčivě ( "Na konci všech válek" to bylo daleko , daleko líp ukázáno) a velmi by mě zajímalo kudy vězni utíkali. Co mě ovšem mrzí asi nejvíc je skutečnost, že Japonci jsou zobrazeni jen jako ti špatní. Netvrdím, že byli jen dobří, ale ta jednostrannost z tohoto filmu dělá plochou zábavu pro amerického diváka se všemi jeho patriotistickými proprietami a rádoby je utvrzuje, že to jsou jen oni, kdo jsou ti dobří. Což je samozřejmě nesmysl jako Kjáva. (09.03.2008)