San geng 2

Tři asijské softhorrorové povídky. Ta první (japonská) asi hodně potěší všechny ty podivné "strýčky" v dlouhých kabátech, kteří před školami nabízejí bonbónky malým holčičkám. Dvě ca desetileté sestry - akrobatky bojují o sexuální přízeň svého pedofilního mistra, přičemž jedna druhou nechtěně upálí. Lehce bizarní ujetost, ale horror ne-e. Druhá (hongkongská) je zdaleka nejlepší, ale jedná se jen o zkrácenou (prostříhanou) verzi celovečerního filmu Gau ji (také 2004); hodně bizarní velká ujetost, mňam. Korejci tentokrát příliš neoslnili, čekal jsem, že třetí povídka bude "to nejlepší nakonec", ale byla víc artová než horrorová. Ale nápad byl dobrý a bizarně ujetá byla taky slušně. Gau ji jsem už ohodnotil samostatně, zbylé dva příběhy silné tři hvězdy. (15.03.2014)

Tři povídky, tři rozdílné přístupy k extrémnostem. První povídka, Dumplings, není v celku ničím zajímavá. Jediné, čím se snaží diváka zaujmout je nechutnost - žena pojídá knedlíčky z rozemletých novorozenců a doufá, že ji to omladí. Je to všechno, s čím film přichází, ale také odchází. Téma nijak nerozvádí, spíš nudí diváka. To druhá povídka, Cut, je z jiného soudku. Skutečně brilantně sestříhaný a vygradovaný příběh režiséra, kterému se během jedné noci změní celý život. Takové malé, akční komorní drama. Třetí povídka, Box, je tichá, klidná, je pravým opakem povídky předchozí. Je krásně nasnímaná a příběh dostatečně zajímavý - sice se tu moc nestane, ale snová atmosféra by se tu dala krájet. První povídka je zbytečná, ale druhá a třetí stojí za to. O extrémních sportech se nic nového nedozvíte, za to poznáte asijské umění napínavé zkratky pěkně zblízka. (05.06.2005)

Park Chan-wook (Cut) je v každém detailu geniální a jeho schopnost skloubit černočerný humor s temnou atmosférou, přičemž ani na chvíli nezapomene na pečlivou gradaci a vývoj postav, mě prostě nikdy nepřestane udivovat. Takashi Miike (Box) mě potěšil, ale má zvědavost, kam zajímavě rozehraný film dovede, byla bohužel ubita dost hloupou pointou. A film Fruita Chana (Dumplings) je ve své zkrácené verzi možná tak akorát nedotaženou anekdotou, chybí mu nápad, spád a nějaká pěkná a důrazná tečka na závěr, v této podobě jen vyšumí do ztracena. Hodnotit film, kde se jednotlivé segmenty tak moc liší (a kupodivu bych ani jeden z nich neoznačil za "extrémní"), je dost ošemetné, ale nakonec si snad i ty čtyři hvězdičky zaslouží... ale vděčí za to jen a jen Parkovi. (03.04.2005)

Toto pásmo tří povídek stojí za vidění jen díky závěrečné povídce "Cut" od Chan-wook Parka, která o třídu převyšuje zbylé dvě a jako jediná si označení "extrém" opravdu zaslouží. Jde o vynikající psychologickou miniaturu na téma "únosce a oběť", odehrávající se téměř celá v jediné místnosti, a obsahující příjemnou dávku černého humoru a dobrou pointu. Zbylé povídky, Box a Dumplings, mnou jen tak prošuměly, aniž by ve mě zanechaly výraznější dojem. Průměr celého pásma je tedy za tři hvězdy. (09.05.2005)

Ázijskú hororovú tvorbu som kedysi sledoval so záujmom, no v posledných rokoch sa mi vkusovo dosť vzdialila a Three Extremes môj pocit odcudzenia z divného, pre mňa obtiažne chápateľného štýlu ázijskej kinematografie snáď ešte viac prehĺbili. Z troch poviedok sa mi ako tak páčila jedine tá prostredná o omladzujúcich knedlíčkoch, ostatné dve ma zaujali len minimálne. (10.05.2012)