San geng 2

Jen pokračování stejného modelu jako v předchozím Three, ale s tím rozdílem, že Thajsko bylo tentokrát vystřídáno japonskem a mezi režiséry se objevila slavnější jména :). První příběh z hong kongu s názvem Dumplings je čtyřicetiminutový sestřih hodinu a půl dlouhého filmu Dumplings, který jsem teda ještě neviděla, každopádně ale tato kratší verze je takový morbidně komediální příběh s docela dost odporným námětem i zakončením a určitě to diváka upoutá nejen kvůli sympatické Ling Bai v roli tetičky Mei, místní léčitelky. Druhý příběh z jižní koreje plný násilí a lámání lidské osobnosti v nějaké až absurdně vyhrocené situaci společně s odhalováním těch nejtemnějších tajemství a hlubin duše hlavních postav je asi jako takové portfolio tvorby Chan-wook Parka :). Celé je to vůbec v takovém oldboyovském stylu s občasnými očividně komiksáckými záběry a je to prostě tradičně Parkovsky vyhrocené až do konce, takže jako zábava a člověka určitě zase překvapí čím že to Park bude trýznit svoje postavy tentokrát :). No a nakonec je tu japonský příběh o spisovatelce a jejím dávném traumatu. Není na tom nikde poznat, že tohle točil Takaši Miike, není v tom žádná extravagance a žádné přestylizované scény a překvapivě je to hodně komorní a hodně atmosferické. Je tu hodně důraz na detail a některé záběry působí i docela strašidelně, ale hlavně tu pěkně koresponduje celý děj s obrazem, což si ale člověk uvědomí teprv až na konci po finálním rozuzlení. Často se tu využívá kontrastů modré a červené, které vynikají v mdlých a ošoupaných barvách kulis a vůbec celé je to takové no asi jakože o tom už nic nenapíšu, aby to nebyl spoiler :). Každopádně zábava, ale člověk by si u toho měl uvědomit na co se to celou dobu díval, protože vyznění snímku a způsob jeho zpracování tu docela významně vzájemně korespondují. Ve výsledku je teda Three extremes další povídkově hororová zábava a tentokrát lepší než původní Three, protože narozdíl od povídky The Wheel v prvním Three mi tu nepřišlo nic výrazně slabšího než zbytek. (08.04.2011)

Vynikající záležitost od hodně schopných režisérů asijské kinematografie. Hodně dobré na tom byla rozdílná atmosféra a vizuální stránka příběhů. Kde od japonské Miikeho "běžné" atmosféry se snímek přesunul do hongkongské špíny a hnusu a svým extrémním projevem hnusu nám připomněl klasické CAT III exploiery z počátku 90. let. Korejský snímek od Parka pak jasně dominuje ve vybroušeném vizualu a krutém napětí v podobě téměř klasického exploiteru - vyšinutý cizinec týrá manžele v jejich domě ... Jedná se o výborný snímek, jen u Miikeho mě trochu vadilo až úmorné pomalé vyprávění. U klaždého snímku pak ne příliš "úderný" závěr. Film je přístupen svým obsahem i širšímu publiku (i když je to fakt krutá a nechutná sada!!), nemohu prostě nesrovnat s nedávno shlédnutým RAMPO JIGOKU(2005), které je na míle dál v extrémnosti, bizardnosti a dekadentnosti než tento snímek ... tím se stává pro širší nezvyklé publikum hůře uchopitelné, ovšem pro extrémisty mého typu je to ještě mnohonásobnější pecka než tohle. Každopádně i toto je vskutku velmi vydařené!!! (20.01.2011)

Japonci, Jižní Korejci a Hongkongčané jsou blázni. Víc až se mi to rozleží. ♥ Knedlíky byly pro mě o dost slabší než oba dva zbývající filmy, ale vzhledem k tomu, že byly zařazené na začátku, jsem se stihla během následujícího skvělého Střihu ponořit do psychosvěta a během fenomenální Krabice už úplně zapomenout cestu zpátky. Vzdávám hold režijní suverenitě a osobitosti, kterou bych strašně ráda viděla i v jiných částech světa. (01.02.2012)

Tři asijské povídky od třech vynikajících režisérů na společné téma o lidských slabostech. --- CUT (4/5) Chan-wook Park : Povídka odehrávající se v jedné "místnosti". Šílený komparzista unese úspěšného režiséra a jeho ženu klavírní umělkyni. Manžel přivázán v jednom koutu, manželka u piána. Co pět minut únosce usekává jeden prst manželce pokud ... Vzhledem k premise a tomu, že je to od režiséra Oldboye byste čekali pořádně vypjatý děj, plný zvratů a hutné atmosféry, který se ke všemu zdá ne nepodobný začátku thilleru Saw. Celé to však působí jako takové formálně dokonalé vykrádání sebe sama. --- BOX (4/5) Takeshi Miike : Úspěšnou spisovatelku trápí jedna stále se opakující noční můra o tom jak v dětství zabila svou sestru. Dle mého jasně nejlepší kus celého triptychu. Komorní studie vztahu tří lidí, ve které překvapivě není ani stopa po obvyklé Miikeho bizarnosti. To je možná pro někoho chyba, ale mě doposud jeho věci přišli spíše zajímavé, než-li opravdu dobré. Temně modrá zasněžená atmosféra je podmanivá až hrůza. --- Dumplings (2/5) Fruit Chan : Stárnoucí kdysi úspěšná herečka zkouší netradiční metodu omládnutí skrze knedlíčky s podivnou náplní... Tady jsem se, bohužel, celou dobu nudil. Průběh od začátku do konce je naprosto jasný, plyne to tak, že se tam vlastně nic moc neděje. Být to patnáctiminutová povídka, tak proč ne. Ale takhle? Ne, děkuji. Jediný výraznější klad je vynikající Chin Wah v hlavní roli. (03.04.2005)

Tři asijské softhorrorové povídky. Ta první (japonská) asi hodně potěší všechny ty podivné "strýčky" v dlouhých kabátech, kteří před školami nabízejí bonbónky malým holčičkám. Dvě ca desetileté sestry - akrobatky bojují o sexuální přízeň svého pedofilního mistra, přičemž jedna druhou nechtěně upálí. Lehce bizarní ujetost, ale horror ne-e. Druhá (hongkongská) je zdaleka nejlepší, ale jedná se jen o zkrácenou (prostříhanou) verzi celovečerního filmu Gau ji (také 2004); hodně bizarní velká ujetost, mňam. Korejci tentokrát příliš neoslnili, čekal jsem, že třetí povídka bude "to nejlepší nakonec", ale byla víc artová než horrorová. Ale nápad byl dobrý a bizarně ujetá byla taky slušně. Gau ji jsem už ohodnotil samostatně, zbylé dva příběhy silné tři hvězdy. (15.03.2014)