Šťastné a Veselé

Zima 1914, začínající první světová válka. V zákopech proti sobě stojí vojáci Francie a Velké Británie (lépe řečeno Skotska) na jedné straně a Německa na straně druhé. O Štědrém večeru zapomenou na zabíjení a uprostřed země nikoho, mezi šrapnely a padlými, si podají ruce... Velká evropská koprodukce (na filmu se podílely mimo jiné všechny tři státy zobrazovaného válečného konfliktu) přináší velké, emocionálně nabité téma. Toto téma nebylo bohužel ukočírováno - film strhává emoční přepjatost, přílišný patos klíčových scén, nepropracovanost postav, nepřítomnost příběhu a kritického pohledu. Celé dílo ulpívá pouze na povrchu, což je (i pro kvalitní herecké obsazení) škoda. (28.11.2005)

Když jsem zjistil, že tento film existuje musel jsem ho vidět...už příběh mi přišel velice zajímavý, zvláštní a zobrazující jiný pohled na 1. SV. Samozřejmě jsem nečekal velké boje, ale spíše vypjaté situace. Od začátku filmu jsem čekal na danou scénu: až všechny tři strany hodí flintu do žita a vydají se na bojiště vstříc osudu. Jak to tak bývá, když už jednou vznikne na daném místě příměří je těžké ho pak jen tak zrušit...a zde je to názorně vidět. Samozřejmě s příměřím řada vojáků nesouhlasila, ale zde byli v menšině i když se také projevili. Kulisy zákopů a vlastně celého bojiště byly velice realistické a pěkné. Nádherně je zde vidět morálka jak Francouzů, Němců tak i Skotů a jak každý národ uvažuje nad danou situací jinak. Nádherně realisticky ztvárněný epický film o frontě, která se rozhodla na Vánoce žít v míru a přátelství. --- Co se to tam děje? – Možná se němci naštvali a chtějí se nechat vzdát (24.09.2006)

Moc sem nevěděl co od tohohle filmu čekat, spíš sem si myslel, že to bude dost nudný a tak mě docela hodně zaskočil opravdu vynikající začátek, kterej mi v některých momentech připoměl vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, jenže pak se bohužel více méně vyplnily moje očekávání, takže dál už se film odvíjí v takovým vanočním duchu. Samozřejmě, o tom ten film je, ale už se mi míň líbilo, že mě to občas nudilo, podle mě to bylo, až moc rozvleklý a pomalý a taky trošku moc přehnaný, jak se nakonec všichni měli rádi, jak si pomáhali nebo jak lehce se podařilo sblížit se nepřítelům, který se nedlouho předtim zabíjeli, to mi přišlo trošku moc narychlo, tohle si asi tvůrci trošku přizpůsobili, ale jinak se musí nechat, že je to pěkně natočený. (21.12.2006)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Jeden krátký mír v jedné dlouhé válce. A jeho absurdní i logické následky. Těžko vyčítat filmu nepravděpodobnost, když nepravděpodobná je samotná hlavní událost. A ta je historicky doložená. Proti tomu už nepůsobí tak mimo ani romanticko - operní linie. Celé herecké obsazení je výborné, nejlepší je zřejmě Gary Lewis. To musím napsat, protože málokdy mi přijdou sympatické postavy duchovních. A protože jsem už u pár filmů uvedl, že mi vadí Diane Kruger, sluší se podotknout, že tady proti ní nic nemám. A poklona režisérovi, kterému se podařilo proniknout pod slupku mého cynismu (90%). (12.01.2007)