Balada o vojákovi

Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. (24.12.2016)

Zajímavé je, že ačkoli se jedná o válečný film, je v něm pouze jedna válečná scéna a to ta, díky níž je Aljošovi povoleno navštívit matku. Zbytek filmu zaplňuje právě tato cesta. Nicméně i přesto se jedná o velice povedený počin, který diváka ani na minutu nenudí. Smutné je také zobrazení Aljošovy matky, která je ihned v úvodu filmu a na konci spatřujeme její zoufalství z toho, že ačkoli se jí syn vrátil, hned ho musí opět pustit do války a její utrpení z toho, že se jí třeba už nevrátí, začíná nanovo. (23.01.2015)

5/10 "Road movie" z Velké vlastenecké. Mladý voják Aljoša v záchvatu strachu v první linii zneškodní dva německé tanky a za odměnu dostane dovolenku, aby mohl matce doma na vesnici opravit střechu na baráku. Po cestě se seznamuje seznamuje s krásnou Šurou a přes počáteční mladické zatměnění a zmatek jeden ve druhém najdou hluboké zalíbení, přestože v dobách války není na cit žádný prostor. Stejně jako ve výsledku na opravu střechy, protože cesta trvá dlouho a je potřeba vyřídit jiné "pozdravy z fronty". Příběh je přímočaře jednoduchý, což pěkně koresponduje s roztomilou nezkaženou tpovahou éměř dětského hlavního hrdiny ve vztahu ke všemu a všem okolo. (09.06.2008)

Hlášení rádia Jerevan: "Pozor pozor. Dnes se v kyjevském kině hraje rumunský pornografický film Baba dala vojákovi." Za pár minut. "Pozor pozor. Oprava předchozího hlášení rádia Jerevan. Nebude to v kyjevském ale v krakovském kině. Není to rumunský ale ruský film, není pornografický, ale panoramatický a není to Baba dala vojákovi, ale Balada o vojákovi." (06.05.2006)

Dobrých balad o vojácích je málo. Jinak je balad o vojácích hodně. Zpravidla je hrdina nápadně kladný a někdo mu ale nepřeje, takže končí tragicky. Zde voják dostane vyznamenání, to nechce, raději chce na pár dnů domů. Za maminkou, které teče voda do chalupy skrz špatnou střechu. Nadřízený se diví, že vyznamenání nechce, a dává přednost prkotinám, ale dobře tedy. jenomže co pak následuje, to je katastrofa pro velkou ideologii. Voják se cestou domů zamiluje, a nechce se mu zpátky na vojnu. Střechu opraví, mamince pomůže, ale skrz odměnu je z něho náhle jiný člověk, protože pokud by ho nadřízený nepustil domů, tak by se cestou nezamiloval a to má pak následky pro celou společnost, která přišla o vojáka. Pokud by takových případů bylo v Sovětské armádě 20%, tak by nikdy nemohla porazit žádnou armádu. Že film dostal nominaci na Oscara bylo politické rozhodnutí, Američanům se líbilo, kdyby bylo v SSSR víc takových vojáků... (24.09.2010)