Den poté

Stejně jako několik dalších hodnotích, tak i já tady budu trochu porovnávat s filmem Threads (Vlákna). Kdybych neviděl Threads, tak Den poté dostane ode mě určitě 5 hvězdiček. Jenže já jsem jako první viděl Threads a ty jsou prostě o dost lepší. Tady se celá druhá polovina filmu odehraje během několika málo dnů a sledujeme jenom osudy několika postav na poměrně malym území, zatimco Threads nám nabídnou dalších cca 14 let a dozvíme se, co by se tak zhruba odehrávalo v celý Británii. Navíc Threads jsou opravdu drsnější a tady je akorát na konci takovej dovětek ve smyslu, že v případě atomový války by to bylo ještě horší. Tak se akorát ptám, proč to teda nebylo horší i ve filmu. Tady je znát, že to asi nemělo až tak šokovat... Nicméně mezi katastrofickými filmy je Den poté rozhodně extra třída. (27.05.2007)

Tohle by se mělo povinně promítati všude a pořád. Jako Černobyl. I přesto, že tvůrci na konci jasně uvádějí, že následky ani zdaleka neodpovídají tomu, jak by to vypadalo v reálu. Což je ještě o 100% děsivější, když po shlédnutí zjistíte jak vás tato ´´umírněná´´ verze, zasáhla. Jen pro silné nervy. P.s. v jedné z menších rolí se objeví Herk Harvey, rež Carnevalu Duší.;-) (11.07.2020)

Samozřejmě smysluplný film, ale nikoli řešení a žádné přiložení pomyslného polínka do ohně. Takže minulo-li mě uvedení v 80. letech na americké nebo ruské televizi, je můj pohled shovívavější. Vnímám tedy Den poté jen jako exkurz do výrazných filmů existujících v domácím povědomí už před listopadem '89. Jinak bych musela zabřednout do úvah na téma, jak moc naivní je bojovat proti čemukoli filmem, potažmo televizním. (18.01.2010)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Noční můra mého dětství, viděno dnes dosti trapné, ale stále aktuální. Jde vlastně o tv film a nízký rozpočet je hodně znát. Skutečnost by byla mnohem horší a to se asi nafilmovat nedá, protože by nebylo co.Nikdo si nedovede představit jak by vypadal den poté přeživších, natož týden,měsíc,rok, 10 let... (12.10.2007)