Den poté

Neodkážu to okomentovat jinak, než neustálým srovnáváním s Vlákny, což je dost podobný film se stejným námětem a ze skoro stejného roku. Oba ty filmy se mi totiž líbily stejně, akorát každý kvůli něčemu jinému, takže se na ta srovnávání připravte. Jestli oba tyhle filmy něco mají vyloženě společného, tak je to postupný vývin děje. Tedy aspoň v tom smyslu, že první půlka ukazuje to, co se dělo předtím, pak přijde ta rychlá atomová válka druhá půlka ukazuje vše poté. Zatímco ale první půlka mi přišla silnější tady, zobrazení atomové války mi přišlo povedené stejně a druhá část je zase silnější ve Vláknech. Den poté u mě pak zase dominuje co se týče scénáře a práce s postavami, jenže Vlákna jsou víc autentická a hlavně mají silnější konec, který jde i do trochu vzdálenější budoucnosti a díky tomu je značně údernější, zatímco Den poté by klidně mohl pokračovat dál. Působivost a vážnost vyznění je ale stejná všude, takže i tady dám stejné hodnocení jako u Vláken - a to slabé čtyři hvězdy. Oba ty filmy mají své klady i zápory, kladů samozřejmě víc, ale zápory tam pořád jsou. Slabé 4* (08.10.2022)

Ne tak děsivé jako Threads, daleko víc američtější (no, z jasného důvodu, že), přesto stále dobré. Ovšem právě kvůli Vláknům musím tomuto dát pouhý průměr-tady je totiž oproti nim příliš balastu-rodinné scénky, křesání slz a hrůzy skrz jednoduché a plytké prostředky a příliš okaté scény. V tomhle mi daleko více seděl chladný, popisný a rezervovaný styl Vláken. Porovnání se člověk prostě neubrání. (25.01.2011)

Stupidita lidstva se dotýká nebes. Těžko hledat realističtější a děsivější film a jaderném běsnění, než je tento (řekl bych neprávem opomíjený) snímek. Scéna výbuchu jaderných bomb mě opravdu zamrazila, a to i přes efekty, které můžou vyznít trochu televizně a old-schoolově, ale neztrácí na působivosti. A není jediná, film je plný děsivých a odstrašujících záběrů. (10.06.2011)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Pôsobivo spracovaný film, predkladajúci divákovi víziu atomového holokaustu na Zemi. Konflikt svetových mocností, ktoré vlastnia jadrový arzenál, môže vypadať presne takto. Ja len dúfam, že si to nikdy neoverím v reálnom živote. Keď začnú vybuchovať atómové bomby je koniec všetkému. A pre tých čo prežijú bude "deň potom" len beznádejným peklom. To je posolstvo tohto film. Peace! **** (11.02.2008)