Den poté

Zatraceně. Tak trochu scifárna, ale tak napínavá a realistická, že mě s toho mrazilo. Vypukla třetí světová válka, když Sověti napadli Západní Německo. Poté jsou odpáleny řízené střely, které míří jak do USSR, tak do USA. Příběh se odehrává v okolí Kansas City, kde měli Američané odpalovací základny těchto střel a sleduje osudy několika lidí. Všechny ty zprávy nenechávají lidi v klidu, ta bezmocnost, pak panika. A pak to příjde. Bum. A další a další. Kansas City už není. Poté je to o tom, jak se lidé snaží zachránit - je to o naději. Ve druhé půlce tempo trošičku upadá, ale pořád to má takový zvláštní náboj. Ke konci filmu jsou k vidění opravdu drastické záběry lidí. Tento film rozhodně stojí za zhlédnutí a přejme si, aby se to nikdy nestalo. (25.03.2010)

V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. (22.06.2007)

The Day After zachytáva fiktívnu udalosť schyľovania sa k tretej svetovej vojne, dopad atómových bômb v Kansas City a niekoľkodňové následky na jej obyvateľstve. Najpôsobivejšie na tom je práve ako ľudia počúvajúc správy o hroziacom konflikte i keď diskutujú o tom a niektorý sa dokonca aj pripravujú na najhoršie, každý v kútiku duše dúfa že sa nenájde šialenec ktorý by dokázal takéto niečo rozpútať. V momente vyletujúcich jadrových bômb z neďalekej základne je však už hrozba neodvratná, pretože každému je jasné že na odpoveď nebudú čakať dlho. Nastáva chaos, rýchlo sa rabujú zásoby, bomby však dopadajú. Prvá vo vzduchu a všetko prestáva fungovať. Autá stoja, elektrina nefunguje, hodiny prestali tykať a tak sa zdá že čas sa zastavil. Nasleduje jadrový výbuch, tí ktorý to vidia už nikdy nič neuvidia, tlaková vlna ničí všetko, podtlak to dokončí. Jadrový spad vyzerá krásne ale jeho účinky na nechránených ľudí sú devastujúce. Vypadávajú vlasy, zuby, objavujú sa kožné popáleniny až nakoniec prichádza smrť. Vo svete plnom mŕtvol ľudí i zvierat, rádioaktívnych potravín a ornej pôdy sa ľudstvo musí pripraviť na vybudovanie novej civilizácie... TV film s ukážkovým spracovaním. (10.05.2008)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Tenkrát v pozdní fázi studené války asi děsivý, bohužel teď už značně vyčpělý a plytký drama dní kolem nukleární války, z perspektivy běžných živáčků v Kansasu. A že mě tohle téma extra zajímá a přijde velefascinující, bohužel, tady ten televizní pokus ztrácí jak v laciném provedení, odbytých maskách, spoustě slabých neherců, tak vůbec spálené údernosti dopadu takové tragédie na lidstvo. OK, těch osudových 5 minut (a napětí chvil před) se povedlo, jinak ale vůbec nejsledovanější americký TV film všech dob za mě celkem slabota a zklamání. Možná mám moc vysoká očekávání. (22.08.2017)