Den poté

Jaderná válka v tomto filmu je taková, jak jste si ji vždycky představovali. Ničí životy lidem napříč celou společností: mladým párům, raketčíků, lékařům, farmářům, otcům, synům, bílým, černým, mužům i ženám. Vlastně i zvířatům. To není samozřejmě ironie a výsměch hrozbě možnosti jaderné války, která je teď snad nižší (ale třebas Indové a Pákistánci se také nemají rádi), ale určité konvenčnosti, s níž je toto téma uchopeno. Věřím, že právě takový scénář, jaký má tento film, by sepsal každý trochu nadanější uživatel databáze, mít k ruce pár odborných poradců. Stvoření schematu: seznámení s postavami --> eskalace konfliktu --> odpálení raket --> jaderný "holocaust" --> dny poté, nevyžaduje mnoho přemýšlení. V něm samém není chyba, ale v jeho zaplnění povětšinou očekávatelnými scénami už ano. Nebýt té hrůzy vepsané do tváře lidí, kteří pozorují odpálené rakety a vědí, že to přijde, nebýt úplného závěru, nebýt snahy držet se fakt, nebýt naznačení rozkladu morálních hodnot (scéna zastřelení kovboje), ty silné *** bych nedal. (17.05.2010)

Nemohu si pomoci, ale mě se to nelíbilo. Je sice moc hezké, že nám tvůrci dokázali přiblížit celý ten proces jaderné války celkem důvěryhodně, ale to dokáže i leckterý hraný dokument, trvající necelou hodinu. Tohle bylo zdlouhavé, nudné drama, se špatně napsanými postavami a mizerným scénářem. Dalo se to natočit mnohem lépe. 30% (16.08.2013)

„Nevím jakými zbraněmi se bude bojovat ve 3. světové válce, ale ve 4. to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein…. Stejně jako u Threads film není žádné veledílo, ale „těží“ především z tématu neuvěřitelné lidské hlouposti, kdy mocenské tahanice dospějou až do nukleární války. To samotné by ještě nebylo tak úderné, kdyby nešlo o rekonstrukci událostí, které ve své době měly ke skutečnosti tak blízko. A právě při sledování toho, kam až nás neschopnost dvou velmocí se inteligentně dohodnout málem uvrhly, musí každému tuhnout krev v žilách. Nicméně britská Vlákna ne mě celkově působila silněji, děsivěji a komplexněji. (27.09.2009)

Stupidita lidstva se dotýká nebes. Těžko hledat realističtější a děsivější film a jaderném běsnění, než je tento (řekl bych neprávem opomíjený) snímek. Scéna výbuchu jaderných bomb mě opravdu zamrazila, a to i přes efekty, které můžou vyznít trochu televizně a old-schoolově, ale neztrácí na působivosti. A není jediná, film je plný děsivých a odstrašujících záběrů. (10.06.2011)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)