Den poté

Po sugestivních a mrazivých anglických Vláknech, je Den poté dalším TV filmem, který zpracovává pohled na jadernou válku, její příčiny, průběh a nedozírné důsledky. Úvodní hodina děje ukazuje životy obyčejných obyvatel, představí nám nikterak zajímavé postavy a obsahově by se tato první část filmu dala přirovnat k nějakému tuctovému, zapadlému televiznímu dramatu, jakých se točí desítky. Až na ten rozdíl, že s postupujícím dějem se začínají čím dál víc formovat rysy blížící se katastrofy, která je na spadnutí. Mnozí jakoby si ani neuvědomovali nebezpečí, které visí ve vzduchu. Samotný výbuch je pak zpracován tak hrozivě, že mě až mrazilo. Musím však říct, že Den poté na mě nezapůsobil tak silně, jako právě Vlákna. Zvláště, co se týká zpracování světa "poté", Vlákna mi přišla mnohem realističtější. Po sledování na mě padla menší depka a emocionálně mě to zcela dostalo. Den poté ve mě zanechal "jen" pocit z kvalitně odvedené práce. Rozhodně stojí za zhlédnutí, záleží na každém, jaký z těchto dvou snímků na něj víc zapůsobí. (12.12.2015)

Hloupý produkt studené války,který má jen jeden prvoplánový cíl=vyvolat v lidech strach z hrozby,která může příjít kdykoliv a kdekoliv....ale vždycky od rusů-protože amerika je v tomhle vždy ta správná a čestná země,které žehná sám bůh........Herectví je z 90% naivní..Příběh rádoby hlubokomyslný(ale opravdu rádoby)..Jediné plus je asi v samotné scéně výbuchu bomb,která je na televizní produkci docela povedená a pěkně stylizovaná...................Nevím,jestli je to tím,že jsem před pár dny viděl dopisy mrtvého muže-1986(které o stejném tématu hovoří inteligentně,umělecky, s až filosofickým přesahem)-ale tomuhle nudnému braku nemůžu dát více než 40% (12.04.2010)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Dost možná to tak jednou dopadne, protože lidstvo je nenapravitelné a nepoučitelné a můžeme použít slova, která ve filmu zazní, avšak v opačném slovosledu - lidé nejsou blázni, ale šílenci. Den poté je dost depresivním snímkem, sugestivní ukázkou blížící se jaderné války a jejích destruktivních následků. Mě osobně tento počin zaujal více než Vlákna, která se mi tenkrát jevila zdlouhavě. Podobných filmů by mohlo být i více. (08.12.2014)

Jako canakja - je to dobrý, ale smůla pro film, že jsem dřív viděl tematicky stejně zaměřená, ale mnohem mnohem působivější, "Vlákna". Ten jeden speciální trik spíš pobaví, ale o to tu vůbec nejde - jde o lidi, ale jak se situace po výbuších trochu "uklidní", je Meyer přistižen s dechem u konce a jazykem vyplazeným na vestě... i tak ale zajímavej a poučnej počin. Albert Einstein řekl, že neví, čím se bude bojovat ve Třetí světový válce, ale ve Čtvrté to budou klacky a kameny ... to celkem stojí za uvážení. (31.12.2007)