Plynové lampy

Je známe, že tieto starinky majú mimoriadne silné hodnotenia. V tomto prípade celé hodnotenie ťahá fantastická Ingrid Bergmann, ktorá si svojho Oscara stopercentne zaslúžila. Ale čo film? Mal to byť jeden z najlepších thrillerov histórie, podľa mňa to bola taká psychodetektívka. Detektívka s tým, že zloducha poznáte, lebo Charles Boyer sa celý čas správa tak, že vám je jasné, že niečo nie je v poriadku. Možno film sa chcel zamerať práve na jeho psychický nátlak na svoju manželku v roli obete, to je ale tá menej zaujímavá časť. Celkovo sa dá hodnotiť, že ak sa tešíte na strhujúci thriller, nebudete celkom spokojní. Pokiaľ vám ale stačí skvostné herecké umenie, tak je film jeho dokonalou ukážkou. (28.06.2016)

"Jako pouhý přelud či duch, existující jen v mysli Vaší ženy, mohu těžko vyvíjet nějakou činnost." Přiznám se, že nesnáším chlapy, kteří deptají své ženy. Avšak nevážím si ani žen, které se nechají deptat a neberou si příklad z Maryši. Nebo alespoň neodejdou. Nicméně tady musím uznat, že "milující" Gregory dělal ze své manželky trubku naprosto prvotřídně a kdybych byl o kousek větší masochista, tak bych si zhasínající plynové lampy užil ještě o něco víc. Takhle jsem pouze nenáviděl Gregoryho a marně jsem přes obrazovku podával Paule předměty, kterými by ho mohla praštit do hlavy. (06.02.2019)

WHAT THE DEVIL ARE YOU? První čtvrt hodinku se nic moc neděje a film je nuda, jenže pak přijedou do svého domu číslo 9 a to teprve potom začíná show. Gregory je vyšinutej tyran, Paula má prasečí rypáček a služka Nancy je pravá nefalšovaná anglická děvka s protáhlim xichtem. Nezbývá než fandit Paule i přes její takt trošku rypáček. Film má ovšem atmosféru a je napínavej a to dělá v konečném důsledku vše. (12.06.2014)

Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100% (30.11.2006)

Charles Boyer je ďábel, s nímž stojí a padá tento film. Jeho pianista Gregory je tak nedozírně démonická postava, že protivník Cotten nemá nárok naprosto na nic. Tahle příkladně melodramatická destrukce nebohé Ingrid Bergman funguje ve všech směrech i dnes. Dokonalý je obrovský dům plný nepříznivě nakloněných postav, především bych rád zmínil Angelu Lansbury (otravná spisovatelka, co strká všude nos, je na odstřel už zde coby dvacetiletá komorná). Deptaná Ingrid Bergman přitom není obětí zásluhou vlastní neschopnosti, film si zakládá na tom, aby Boyerovým trikům nebylo možné nic vytknout. Slabý Cotten není vůbec soupeřem, což je jediná vada na kráse Cukorova uměleckého díla. Spolehlivý režisér připravil výborné představení - udělal maximum a Boyer ještě víc. (16.09.2009)