O dve slabiky pozadu

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)

Pokus o jakousi godardovsko-tykwerovskou svěžest. Ne, že by mě přímo naštval, ale chybělo mi cokoli originálního, nápaditého, postavy mě nezaujaly. Dialogy mě nudily. Opravdu jsem se pobavila snad jen při vzpomínce na kapitána Spoka. Je vidět, že tvůrcům nechybí píle ani ušlechtilé záměry, ale tentokrát to prostě nevyšlo. (01.06.2006)

Sakra, kdy jsem naposledy viděl nějaký slovenský nehorrorový film? Takoví trochu slovenští Samotáři se zaměřením na hlavní hrdinku. Šulajová je hrozně sympatická a přirozená. Kladem filmu je, že dokáže úplně hodit do té doby, v níž se odehrává. I to hraní si s obrazem, vyprávěním a několikerým promlouváním k divákovi je příjemné. Erszébet je skvělá. 3.5* (28.01.2018)

Slovy hlavní představitelky Zuzany Šulajové je tento film inspirován "z části z mého života, z části z Katčina, z části životů jiných lidí a z části vymyšlené". Už z toho lze leccos vytušit. A vskutku. Už po pěti minutách jsem nevěřícně hleděl na plátno a ptal se sám sebe, co to má znamenat. Nepřišel jsem na to... Neuvěřitelně nudné sledování neuvěřitelně podivného života hlavní hrdinky se slabým scénářem, absolutně nefungujícími pokusy a humor, kterým se však vůbec nikdo nesmál, a v neposlední řadě nulovými hereckými výkony s výjimkou Zuzany Šulajové. Slovenských filmů nevzniká mnoho. Bohužel, když už něco vznikne...:( (24.08.2005)

Príjemný film, ktorý ma nenadchol ani nesklamal. Miestami som mala pocit, že čítam niečí denníček. "...a potom som bežala do školy..." Celkový dojem bol ale príjemný, pohodový a oželela som aj absentujúcu výpovednú hodnotu. Pravdepodobne preto vznikol priestor pre netradičný záver. Hneď po zhliadnutí som bola rozhodnutá pre štyri hviezdičky, ale snaha o objektivitu ma brzdí. Tri + odporučenie pre slovenského diváka, ktorému vzniká pri súčastnej "tvorbe" zlomkový priestor na prejav patriotizmu :o) (21.08.2005)