Hotel Rwanda

Upřímně, nechce se mi zjišťovat jak moc je na čem pravdy, beztak je to vedlejší. Tohle je hollywoodsky stravitelné, ale stejně něčím nevšední svědectví o tom, jak snadno se zvrhne lidskost v nelidskost a jak zareaguje 'svět'. Nevidím žádný dobro a zlo tady a támhle, vidím prostě dav a lidskou povahu v několika světlých i stinných rovinách, boj zoufalého muže o svoji rodinu, a v neposlední řadě... tragikomedii toho, jak když dojde na věc, na to dělat policii a dostát svým závazkům, ve Rwandě se vraždí po statisících zatímco Západ debatuje nad definicí slova genocida... Tak snad jen kéž by na světě bylo víc hrdinství a míň pokrytectví - což začíná u každýho z nás ;) Co mi bláhově chybělo k pětce? Explicitnější zobrazení brutálního masakru, tj. vyšší autentičnost. (12.01.2014)

Souhlasím, že to film citově vydírající není, jen nevím, jestli je to jeho přednost. Mám dojem, že je příliš uhlazený s ohledem na tragédii, kterou se snaží zabývat. Přesně ten případ, kdy si říkám, že realita natolik předčila fikci, že je případnější spíš se podívat na nějaký dokument. To nejsilnější v pozadí jsou totiž samotná fakta a zdaleka ne film sám. Bohužel v obou směrech, chce se říct. Kéž by byl ten film syrovější a děsivější a realita nikoli. (14.03.2015)

Hotel Rwanda ukazuje rwandskou genocidu prostřednictvím obyčejných lidí. Nesnaží se lacině šokovat, ani dojímat. Těch několik drsných scén, které navozují mrazivou atmosféru, získává svou sílu pouze z kontrastu mezi sebou samými a zbytkem snímku. Vyprávění je veskrze niterné, a soustředí se zejména na pohled z hotelu Mille Collines, kvůli tomu stojí těžiště na postavách a logicky tedy i hereckých výkonech nejexponovanějších postav. (17.03.2016)

,,BUĎTE BDĚLÍ, SLEDUJTE SVÝ SOUSEDY“....... /// Ve Rwandském Kigali sílí napětí. Mírová dohoda, mise UNAMIR... to všechno znáte z dokumentů. Tenhle film neřeší plukovníka Dellaireho, dobrodružné duše si taktéž neužijou mnoho sekání mačetou (trochu samozřejmě ano, ale...). O krutosti, násilí, nenávisti a šílenství se hodně mluví, a jen občas je třeba ,,mě“ přesvědčit. Tahle rekonstrukce událostí (včetně onoho rozhovoru, jestli už to je či není genocida) je zaměřená na statečnost a sílu jednotlivce. Příběh o dobrém člověku, Paulovi Rusesabagina, ve kterém s přibývajícím časem neustále přituhuje a je silnej právě ve svý lidskosti. Myslíte, že se to nemůže vrátit? No a co, ať se ten bezcennej póvl.... mámo podej mi další řízek.... ,,...ABY POSLALI POMOC, TAK V NICH MUSÍME PROBUDIT STUD“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do hotelu ,,des Mille Collines“. 2.) Sousedi na mě řvali, že mám pokácet vysoký stromy. 3.) Zjistím, že hopsání autem po Rwandský silnici není důvodem ke zpěvu do rytmu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (04.12.2011)

Hotel Rwanda je dokonalý lék na deprese. Pokud si říkáte, že hůř už nemůže být a rozhodnete se na tenhle film kouknout, bude to pro vás jako rána přímo mezi oči. Celý film vám bude z dění na plátně ješte mizerněji, skoro celý snímek probrečíte, ale pár minut po odchodu z kina vám dojde, jak ubohé jsou vaše problémy, pocity i myšlenky na sebevraždu. Vždyť ti lidé bojovali o holý život v těch nejšílenějších podmínkách. Jedna emocionálně vypjatá scéna střídá druhou a tvůrci ani na chvíli nezneužijí tématu, které přímo vybízí k sentimentalitě a přehnanému moralizovaní. Spolu se skvělými herci balancují na hraně, avšak nikdy tu pomyslnou hranici mezi syrovou zprávou o nejmasovější genocidě novodobých dějin a hraním na divákovy city nepřekročí. Strhující a zároveň nepříjemné dílo, které těžko nechá někoho chladným. (22.04.2005)