Marie Antoinetta

M.A. není zklamáním, ale ve srovnání s předešlými dvěma bijáky Sofie Coppolové asi bohužel neobstojí. Marie Antoinette je silná jako intimní pohled na život ženy, která si musela vzít člověka, jehož jí vybral někdo jiný, a která musela otěhotnět, aby splnila nároky na ní kladené. Coppolová zručně inscenuje často až směšné dobové rituály, nechává nám nahlédnout pod pokličku královského života, který i přes materiální přebytek nemusel znamenat štěstí. Emoce hlavní hrdinky jsou vylíčeny skvěle, tak jak to Coppolová umí, nemůžu si ale pomoci, současná hudba se sem nehodí. Nepřijde mi to ani inspirativní, ani provokativní, jen zbytečné a rozptylující. Snad v jednom momentě mě tenhle přístup zaujal - a to když na minutu spustili The Strokes. M.A. je místy maličko zdlouhavá, možná trošku chladná, ale určitě nenudí. Uvidíme, jaký dojem budu mít z druhého zhlédnutí. To si ale nechám na velké plátno. P.S. Viděno z DVD screeneru. (09.12.2006)

Ale jo, vizuálně docela pěkné, Kirsten moc nemusím, Jason je roztomilý, hudba místy zajímavá (ke konci už mě to spíš štvalo), závěr "šokující" (ve všech významech, jaké to slovo může mít), ale čím delší doba uplynula od toho, co jsem to shlédla a měla čas nad tím přemýšlet, tím víc si začínám myslet, že to bylo totálně a úplně o ničem. Něco jako "vezmem život panovnice, vystřihnem všechny zajímavé části a ty nudné ještě umocníme v jejich obyčejnosti". Chlastačka v novověku je to samé jako chlastačka v současnosti a obojí mi přijde málo na samostatný film. (26.05.2009)

Marie Antoinette aneb ze života královny Francie. Docela mi vadilo, že se příběh nijak nerozváděl. Užívala života a bylo jí jedno zda je to dobře nebo ne. I přesto, co ji osud udělil se snažila užívat si do posledního dne a nutno dodat, že její život moc radostí nepřinesl na to jak hleděla optimisticky a s grácií do nepříliš nadějné budoucnosti. Kirsten Dunst zahrála výkon naprosto úchvatně a přidala Marii Antoinettě energičnost takovou jako ona rozhodně měla a dokázala jí užít naplno. Muzika je zde sice trochu neobvyklá Robert Smith a jeho The Cure vévodí hitparádě top five, ale i tak do kulisy rokoka nádherně pasuje, nutno podotknout, že samotná dobová muzika se v příběhu neztratí. Film to je sice vcelku zajímavý, ale jediné co mě na něm zaujalo nebyl její život i když ho měla těžký, ale atmosféra doby, chování vyšších vrstev a oděvy, které byly na tehdejší dobu...ehm...kvadratických rozměrů. --- To je komické - To je Versailles má paní. (28.02.2007)

Obdivuju Marii Antoinettu za to, co vydržela a překousla. Vjejí situaci bych nezvládla zůstat snad ani týden - v cizí zemi, z cizím frigidním chlapem, v zámku, kde jí ženy pomlouvali a muži (kromě vlastního manžela) by si to s ní nejradši rozdali... Nikdo se jí nemohl divit, že si našla zálibu v bujarých večírcích, luxusních šatech a nejvybranějším jídle. Ale nikdo se taky nemohl divit francouzskému lidu, že dvůr kvůli ní rozhazoval takovou spoustu peněz. No a pak samozřejmě obdivuju Sofii Coppolu, která tohle všechno dokázala natočit tak, že to skutečně vyzní tak, jak jsem to popsala. Marie je zobrazena jako člověk z masa a kostí - narozdíl třeba od "Královny" ale opravdu lidsky, nemuselo tu probíhat žádné "schvalování" scénáře apod. (ona Marie už je hezky dlouho pod drnem, tak kdo by taky řešil, co si o ní lidi budou myslet ;-)). Skvělým tahem bylo obsazení Kirsten Dunst, která je zde opravdu báječná a ještě lepším zařazení současné a nedávno minulé rockové hudby mezi barokní klasiku na soundtrack. Úžasně to film oživí a narozdíl od většiny filmů z podobného prostředí pak nepůsobí tak stroze, nabubřele a nedosažitelně. (30.07.2007)

Sofia by si mohla nakoukat třeba druhého Kmotra nebo Formanova Amadea. Třeba by pak dokázala napsat scénář, jenž dokáže vyprávět příběh skrze délku několika let a nebýt jen neustálým opakováním toho samého. Prakticky od počátku se film nehne z místa a když režisérka v půlce zjistí, že jaksi omílá stále stejná témata, začnou úřadovat zbrklé střihačské nůžky, jejichž pomocí se náhle prořezáváme historií takovým fofrem, že nějaké hlubší pocity nemají šanci zasáhnout cíl. Vychválit se dá jen vizuální styl a hudba. Marie Antoinetta je jako dort s nádherně sladkou polevou, ale s absolutně nedopečeným vnitřkem, kde se těsto ani nestačilo ohřát. 6/10 O pár měsíců později: Viděl jsem podruhé a musím své mínění malinko poupravit. Rozhodně jsem se Sofiinou vizí mnohem víc kompatibilní než tehdy a naprosto chápu, co chtěla říct, přesto si nemůžu pomoct, ale samotná Marie Antoinetta je nudná ledová královna. 7/10 (25.03.2007)