Marie Antoinetta

Geniálny veľkofilm s nulovým komerčným potenciálom. Sofia Coppola po rozporuplnom prijatí filmu na festivale v Cannes na tlačovke vyhlásila, že jej cieľom nebolo natočiť historický film o francúzskej revolúcii, ale portrét teenagerov žijúcich vo Versailles. Tento popis je presný; kto nečaká nič iné nemôže byť sklamaný. Celý film je precíznou pitvou duše ženy, zavretej v zlatej klietke Versailles ako rukojemník dobrých vzťahov Rakúskej monarchie a Bourbonovského Francúzska. Režisérka ako vždy rozpráva pomaly, v náznakoch, veľký dôraz je kladený na obraz. Zámerne presne centrované zábery exteriérov pôsobia veľmi zvláštne kontrastujúc s rokokovou pompou interiérov – perfektne to vidno v centrovanom zábere, v ktorom Kirsten Dunst stojí na Versailleskom balkóne a kamera sa od nej pomaly vzďaľuje – pôsobí to veľmi depresívne a vyjadruje stratenosť hlavnej postavy. Celému filmu dominuje lyrické rozprávanie obrazom podriadené cieľu filmu : vykresliť jedinú jednu postavu, jej nálady a vnútorné boje. Film je plný režisérskych nápadov hodných pozornosti - trebárs narodenie a smrť tretieho dieťaťa zobrazené len zavesením, zvesením obrazu a zavesním iného, kde už tretí potomok chýba, či použitie toľkokrát spomínaných moderných songov, ktoré vôbec neruší alebo okaté zaradenie “čínskych tenisiek “ medzi prehliadku Mariiných rokokových topánok (možno to bude považované za chybu skriptu, ale tak okaté umiestnenie temer do centra obrazu podľa mňa nemôže byť náhoda) Oslavné ódy na Kirsten Dunst už nemá zmysel ani spievať – prerod od ustrašenej mädchen k nadržanej puberťáčke a rokokovej party girl, neskôr k matke a žene unavenej protokolom a napokon i životom zvládla vynikajúco. Len sa divím že si podobne náročné role nevyberá častejšie a zahadzuje sa v pavúčích komiksoch. Na záver už len poviem, že moje očakávania boli do bodky splnené a isté je, že do mojej TOP 5 2007 už hľadám len štyri filmy. A Sofia Coppola sa týmto filmom, pokiaľ ide o hollywoodskych režisérov, ktorým ide vo filme o viac než popkorn, dostáva na absolútny vrchol.10/10 Best of 2007 (05.02.2007)

Stále jsem někde mezi 3* a 4*. Marie Antoinette má krásný vizuál a rozhodně v sobě ukrývá spoustu emocí, i když v první polovině jsou zabalené a nepřímo viditelné, ale jsou tam, to je prostě něco, co Sofia Coppola umí. Celý tento příběh pojala úplně odlišně, pojala to hodně moderně a dá se říct, že i lehce kontroverzně. Tady mám problém, protože jsem asi staromódní, ale mně toto moderní pojetí tak úplně nesedlo, chyběla mi tam ta určitá vznešenost, kterou já tak miluji na klasických historických dramatech, diváci se zde rozdělí na dvě poloviny, jedna toto pojetí bude úplně oslavovat a jedna zatracovat. Marie Antoinette rozhodně není špatný film, už je to déle, co jsem film viděla, možná, že při dalším zhlédnutí ve filmu objevím ještě něco víc a pak své hodnocení zvednu. Sofia Coppola totiž vůbec netočí jednoduché filmy, jen to nemusí člověku dojít hned. (25.06.2011)

To je komické. To je Versailles má paní. Rozmáchlá kostýmová freska, na kterou se sice dobře dívá, ale která pod vším tím pudrem a kudrlinkami neskrývá nic jiného, než prachsprostou dějovou prázdnotu bez náznaku jakékoliv pointy. Marie Antoinetta se obléká, Marie Antoinetta se vdává, Marie Antoinetta pořádá večírek, Marie Antoinetta hraje karty... Zkrátka když už se objeví nějaké zajímavé téma, od kterého by se příběh konečně mohl odrazit (Marná snaha o potomka, nevěra, francouzská revoluce...), nechává se to plavat a jede se ve stejném tempu dál. Od dobrého filmu čekám teda rozhodně víc. (12.07.2007)

Ale jo, vizuálně docela pěkné, Kirsten moc nemusím, Jason je roztomilý, hudba místy zajímavá (ke konci už mě to spíš štvalo), závěr "šokující" (ve všech významech, jaké to slovo může mít), ale čím delší doba uplynula od toho, co jsem to shlédla a měla čas nad tím přemýšlet, tím víc si začínám myslet, že to bylo totálně a úplně o ničem. Něco jako "vezmem život panovnice, vystřihnem všechny zajímavé části a ty nudné ještě umocníme v jejich obyčejnosti". Chlastačka v novověku je to samé jako chlastačka v současnosti a obojí mi přijde málo na samostatný film. (26.05.2009)

(7x) Životní role Kirsten Dunst mi přináší stejné potěšení jako její první velký triumf v Interview s upírem. Navíc doba do francouzské revoluce je stejně magická v mém filmovém vnímání jako 20. léta 20. století, takže ke štěstí už není třeba víc nic. Režisérka si navíc dovolila revoluci v klasickém nahlížení na historickou roli Antoinetty a to je jedině dobře. Takže zpětně stoupla na ceně i jejich předchozí spolupráce ve Srmti panen, což jsem moc nemusela, ale to vůbec nevadí, hlavně, že se holky našly. Já smekám, já tleskám. (04.02.2009)