Marie Antoinetta

Vysněné projekty natočené přesně podle představ jen málokdy dopadají tak perfektně, jak si režiséři při jejich tvorbě představují. Sofia Coppola totiž po dvou důkladných psychologických rozborech tentokrát vsadila na lehkovážně pojatou historii, u které neumí vyvážit silné momenty. Relativně nevýznamná zápletka naplnění manželství je nerozumně roztažena na půl hodiny a třeba závěr sice hodně naznačuje, ale neznalý divák z něj vůbec nepochopí, jak to s Marií nakonec dopadlo. O Coppole se říká, že si točí filmy jen proto, aby do nich mohla dávat své oblíbené songy. Vždycky jsem se nad tímhle tvrzením usmíval, ale při sledování tohoto kousku mě několikrát napadlo, že na tom asi něco je. Hudba totiž minimálně v polovině případů ruší a mnohdy tak kazí atmosféru, když staví diváka do prostředí připomínajícího teenagerskou komedii. Naštěstí díky tomu, že režisérka má na hudbu opravdu maximální čuch, se najde minimálně stejný počet případů, kdy naopak dolaďuje všechno na jedničku, většinou je tomu tak u přemýšlivějších pasáží. Chci tím říct, že mi trvalo snad třetinu filmu, než jsem na tuhle netradiční hru přistoupil, ale i na konci mi zůstává pocit, že to tentokrát nevyšlo, jak mohlo. Příště by třeba mohl pomoct odklon od tématu nešťastných žen. (30.04.2007)

Hezky barevná, vizuálně podmanivá módní exkurze mezi snobskou aristokracii Versaillského paláce. Při úvodních titulcích jsem nabyla dojmu, jestli se dívám na správný film, protože mě poněkud překvapil rockový úvod:) V obdobném soundtrackovém složení se pak nesl i celý snímek, který mu tak dával jakýsi moderní háv. Kirsten Dunst se svou osobitou krásou do role Marie-Antoinetty výborně pasovala. Skvěle typově seděly role i ostatním hercům. Mně upoutala zejména ďábelská Asia Argento či Jamie Dornan jako hrabě Fersen. Marie Antoinetta není zpracována jako silný životní příběh slavné panovnice. Jedná se spíše o nenáročný pohled na její osobu, který je brán s nadhledem, lehkostí i humorem. Představuje ji jako mladou dívku obklopenou luxusem, bohatstvím a znuděností. Její svět tvoří záliba v rozmařilosti, drahé kostýmy, nekonečná sbírka párů bot, šperků, vybrané "donášky" těch nejlepších cukrářských pochoutek a záliba ve večírcích. Na snímku je znát ženská ruka zkušené filmařky Sofii Coppoly, která film pojala svým vlastním stylem. Žádné velké drama, ani snaha "uměle" zapůsobit či snad šokovat diváka. Marie Antoinetta je "produktem" čisté "Coppolovské" krásy a umění. "Thomas Jefferson obdivuje královnin porost." :) (04.09.2012)

(7x) Životní role Kirsten Dunst mi přináší stejné potěšení jako její první velký triumf v Interview s upírem. Navíc doba do francouzské revoluce je stejně magická v mém filmovém vnímání jako 20. léta 20. století, takže ke štěstí už není třeba víc nic. Režisérka si navíc dovolila revoluci v klasickém nahlížení na historickou roli Antoinetty a to je jedině dobře. Takže zpětně stoupla na ceně i jejich předchozí spolupráce ve Srmti panen, což jsem moc nemusela, ale to vůbec nevadí, hlavně, že se holky našly. Já smekám, já tleskám. (04.02.2009)

Mně se to celkem líbilo. Nevím, jestli se mi chce tento snímek srovnávat s Lost in translation (u obou filmů je sice stejná režisérka, určité téma samoty, ale přece jenom, tohle je historiký přepis, můžu-li to tak nazvat). Nevím, jestli se mi tam ta hudba spíše líbila (ve smyslu hodila), nebo ne, ale rozhodně film příjemně oživila. Ten menší počet dialogů mi nevadil, byl to asi záměr režisérky, aby se člověk snažil více porozumět pocitům jednotlivých účastníků, vcítit (vžít) se do nich (samozřejmě hlavně do pocitů hlavní představitelky). No, že tam není samotná poprava mi nevadí, myslím si, že ten konec byl udělaný dobře (prostě se naposled podívala na místo, které měla ráda, kde toho hodně prožila, vnitřně se s ním rozloučila a smířila se s faktem, že se sem už nikdy nevrátí). Hodnotím 4*, zajímavé zpracování. (22.03.2008)

Moderne spracovaný a aj tak takmer autentický historický príbeh o veciach vážnych a neveselých, trpkých a skľučujúcich , z obdobia plného nepokojov a kríz; a cez to všetko je spracovaný nonšalantne, galantne, ale hlavne bezstarostne a usmievavo, a celý hrá tými najkrajšími farbami a doprevádza hudba, ktorú by ste do historicko-biografickej drámy nikdy netipovali. Tým nechcem povedať, že dramatické okamihy z filmu vyprchávajú. Práve naopak. Množstvo spletitých scén len poukazujú na rozvrátenosť vtedajšej situácie a hlavne najvyšších spoločenských vrstiev a umocňujú dramatický podtext filmu. Kirsten Dunst sa v tejto roli našla dokonca tak, že ako Mary Jane ju už dokonca ani nemám chuť štvrtýkrát vidieť. Sofii verím aj naďalej. 80%. (10.04.2009)