Hrdý Budžes

Velmi zábavné představení, skoro by se dalo říct one-man-show, protože Barbora Hrzánová je vlastně celý děj. Také skvělé režisérské zpracování dodalo divadle o třech hercích velkou osobitost a rozdílné personality. Přitom ale nedocází ke splývání v guláš, jazyk jako výrazový prostředek vás drží uvnitř příběhu a stejně máte pocit výhledu z vysoké věže. Socialistické téma je už díky naší minulosti vcelku hojným námětem, ale zde je orpavdu dobře uchopené a podané, i cizí člověk by po tomto představení dokázal řícil hlavní psychologické jevy komunistického režimu. Ale hlavně i člověk znalý nemá pocit omšelosti tématu, protože je originálně podáno. Bez rozpaků 5* (22.01.2006)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

"S kurvama sem měla taky potíže. Když jsme si s dětma hrály v zákopech před bytovkama, tak kluci pořád říkaly: ty kurvo, ty kurvo, ty kurvo. Já sem to slovo předtím nikdy v životě neslyšela ale strašně se mi líbilo, takže když na mě babička zavolala: Večeře, Helenko!, tak sem řekla: Děkuju, ještě nemám hlad, ty kurvo!. Babička strašně zabouchla okno a všechny paní před bytovkama se strašně smály a já jsem měla doma velikou nepříjemnost. Doma mi vysvětlily, že kurva je strašně sprostý slovo, ne važně, to je prej ještě daleko horší než vůl nebo blbec nebo pitomec. Je to prej ňáká strašně zlá paní ale je to divný, protože mě nechtěly vysvětlit, jak přesně je zlá." :D Prostě výborná Bára Hrzánová ve výborné hře podle výborné knížky. :) (09.02.2013)

Konečně jsem měl tu čest a vidět tuhle vynikající podívanou naživo. O to hůř však ale musím hodnotit tento záznam - všechno jede v šíleném tempu, kde je vtip typu (setup)(beat)(punchline), v záznamu se (beat) často úplně vystřihne - příkladem za všechny je pro mě zprasené "Prase", které naživo bylo úplně dokonalé, i když ho člověk čekal. Hektické střihy na záběry přiblížené na herce tomu vůbec nepomáhají. Je tam asi znát těch 16 let od vzniku záznamu k mému zážitku naživo. 16 let repríz, šancí vyladit vystoupení, dostat pod kůži klid a pevnou ruku při přednesu. (09.07.2019)

Len tak mimochodom som pred pár rokmi zachytil, že Hrdý Budžes je Hrzánovej výstavný kus, ale nevenoval som tomu zvláštnu pozornosť. Dnes som si Hrdého Budžesa pozrel a veľmi dobre som sa zabavil. Je to výborne napísané, nedokážem pochopiť, ako sa môže niekto naučiť toľko textu a prakticky dve hodiny nezísť z javiska. Tiež som sa zamyslel nad tým, ako asi hru vnímajú diváci narodení po. Moja spokojnosť samozrejme nebola absolútna a malú výhradu mám k akejsi kŕčovitosti, ktorá napodiv bola väčšia v reakciách divákov, než pri dianí na javisku. (22.07.2020)