Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(více)Recenze (280)
Nemám rád Báru Hrzánovou. Jako člověk mi není sympatická hlavně proto, že se ve svém životě ztotožnila s Helenkou až moc. Zatímco malá holčička považuje za hlupáky horníky a zedníky, Hrzánová totéž prohlásila veřejně o lidech z vesnic a menších obcí. Takovým by prý sebrala volební právo. Ať už si o ní myslím cokoli, tady se jí herecky musí zatleskat. Minimálně za to, kolik textu se musela naučit a zvládnout. Dvě hodiny nesleze z pódia. A kolik potu muselo její tělo vyprodukovat ve svetrech, čepicích a šálách. Hrdý Budžes, přes jiné kvality, které ocení možná starší generace, která komunismus zažila nebo divadelní odborníci, má jednu důležitou. Pro mladší diváky je socialismus zase o něco přístupnější a pochopitelnější. Dětskýma očima vysvětleno jednoduše a srozumitelně možná pochopí, nebo vlastně naopak nepochopí, dobu a hrůzu komunistického teroru (matka Helenky musela odejít z divadla apod.) Na druhé straně je také správné, že tvůrci předkládají pohled dítěte, které se chce zůčastňovat běžných aktivit vrstevníků (Pionýři apod. - i když H. chtěla chodit do jiné organizace, ale matka jí to nechtěla dovolit - na název si nemůžu vzpomenout). A z tohoto pohledu se dá pochopit, že běžný smrtelník, který tvrdou ruku režimu nepoznal, žil si klidný život, vzpomíná na některé věci s nostalgií a těžko to takovému člověku vyčítat. Maximum nedám z jednoho prostého důvodu. Nevím proč je nyní u tvůrců tak oblíbená vulgarita. Když jsme Petra Novotného slyšeli ve svých pořadech říkat slovo kretén nebo debil, říkali mí rodiče, že je to hrozné, že se v televizi takhle mluví. Uběhlo jen pár let a máme tu na divadle, a tím pádem i v tv, slova jako čůr.k. Asi to bez nic nejde. A urážení dělníků, a fakt nejsem komnunista, mi taky nepřijde jako ta nejlepší urážka režimu, protože dělníci byli většinou obyčejní lidé, kterým byla politika ukradená. Celkově má tato hra co říct i po letech právě díky svému stylu vyprávění, ale mě stačí vidět jednou, protože se mi moc nelíbí, jakým směrem se ubírá divadelní i filmová kultura. ()
Nemůžu hodnotit jinak než nejlíp. Hrdý Budžers je pro mě Biblí. Je pravda, že kamera dost ubírá an celkovém zážitku. Ten je Nenahraditelný na divadle... . Na "Budžesovi" jsem byla třikrát a půjdu klidně ještě stokrát. Vidět Báru Hrzánovou a vidět ji v roli osmileté Helnky Součkové a věřit jí, že je dítětem je ta nejkrásnější věc, co jsem na divadle zažila. Postupně vedle komiky vyniká i tragika života v té době. Na divadle je zřetelné, že čím víc repríz má za sebou, víc si je užívá. Schválně protahuje slova a napíná diváka. To mi v tomto záznamu chybělo. Pokud se někomu líbil tento televizní záznam, vřele doporučuji jít na to do divadla.. to se pak počůráte blahem i smíchy:) Hrzánka si to skvěle užívá a i její dva(čtyři - když počítám i loutky) "nahrávači" předvádějí psí (herecké) kusy. ... ()
Tak 3,5. Nikterak mě to nenadchlo a řekněme, že chvílemi se to už dost táhlo. Zejména proto, že po první půlhodině bych dokázal doplňovat text s dost velkou přesností. ()
Naprostý souhlas s uživatelem .skunny. Knížky Ireny Douskové mají opravdu krásnou melancholickou atmosféru. Na druhou stranu, jenom za Báru si tahle hra zaslouží minimálně deset hvězdiček, protože to, co Bára na podiu předvádí, to prostě nemá obdoby. :) ()
Tak to byl kousek!!!! Ale ty jiskřičky, ty jiskřičky..dostalo mě celé představeni od začátku až do konce. ()
Všechno,co jste kdy chtěli nahlas žíct o komunistech a době minulé,ale báli jste se ozvat.Tady je řečeno vše a ještě něco navíc.Před Bárou Hrzánovou smekám a hluboce se ukláním.Bravooo! ()
Šestá hvězda za vyjímečnost Herecký koncert Báry Hrzánové. Tímto svým výkonem mi prostě vzala dech. To jak se zhostila role sedmileté školačky Helenky Součkové je prostě neuvěřitelné. Celé je to prostě strašně krásné...nehledě na to, že je to asi nejvtipnější monolog na světě. Jo a btw. Secký je úplně nejlepší a to tam ani nehraje:D ()
Bára Hrzánová ve své životní roli - a exceluje. Dál už nemá cenu cokoliv psát, ostatní to napsali za mne. P.S. Knihu jsem četl ještě před shlédnutím. ()
"Umřela naše družinářka Olga Jeřábková...no, ale ona se umřela sama. To nám ve škole neřekli, to mi řekli až doma. Ta Olga Jeřábková se otrávila plynem a spolu s tím plynem vybuchla a spolu s tím plynem a Olgou Jeřábkovou vybuchnul celej byt kde bydlela, a spolu s tím bytem, plynem a Olgou Jeřábkovou vybuchnul celej barák, a s tím barákem a Olgou a bytem a plynem vybuchli úplně cizí a nevinní lidi! No a já nevím proč to vůbec udělala. No protože ta Olga Jeřábková byla vždycky taková...hezkámilásvěžíhebkážádoucíveselá..." ...jop, je to geniální nářez. Víc netřeba dodávat. ()
Životní role Báry Hrzánové! Není o čem pochybovat. ()
Všechno stojí a padá na Barboře Hrzánové. jinak je to docela dlouhé což trošku kazí celkový dobrý dojem z tohoto představení. ()
Když jsem záznam viděla poprvé ,skvěle jsem se bavila ale tato hra je taky trošku ukázka do ne příliš veselé historie. Zkrátka je to zábavné, veselé, chytré. ()
Roztomilé,velice vtipné a dokonce i dojemné.To vše v podání (především) paní Báry Hrzánové.Věděl jsem,že je to všestranná umělkyně,od divadla přes rozhlas ,film,až ke kapele Condurango,kde navíc píše hudbu i texty,a navíc stíhá koncerty po všech možných festivalech po celé republice.Toto je skutečná herecká extra-třída!________________________Viděno naživo 19.11. 2015 v Domažlicích. ()
Co se týká Barbory Hrzánové, nepoužíval bych tady výrazů jako chvalozpěv. Chvalozpěv je něco malinko falešného. Tady jde o čisté, dokonalé herectví té nejvyšší kvality, neskutečné nasazení a co je viditelné, aniž by to rušilo, potěšení z vlastního výkonu. Ne samoúčelná exhibice, ale maximum, kterého lze na prknech dosáhnout. A je tady ještě jedna "drobnost". Aby mohl herec dosáhnout onen až (v dobrém) ohlušující výsledek, musí mít CO hrát.. A tady je druhých pět hvězd pro autorku knihy. Je zajímavé, jak dokázala Irena Dousková vystihnout odpornou podstatu normalizace. Jak relativně malý prostor jí k tomu stačil. Vzpomněl jsem si na Zdenu Salivarovou a její román Honzlová, kde dokázala ukázat z jiného úhlu pohledu jinou stejně famózním a přitom uměřeným způsobem nechutnou dobu a odpuzující jedince, které s negativními členy ansámblu z Nižína spojuje komunistická ideologie a minulost naší země. A třetích pět hvězd patří těm, kdo představení dali dohromady - minimalistická scéna, dva další herci a spousta nápadů - převést knihu na plátno či jeviště je hodně náročné a málokdy se to povede dokonale, tady to ale dokonalé opravdu je. Jestli by se někdy měli poklonit diváci tvůrcům představení (a všem, kdo na něm mají svůj, byť třeba nepřímý podíl), bylo by to rozhodně tady..... ()
Překrucování a zveličování poměrů, které většina diváků nezažila, takže nemá pravdivé porovnání se "skvělým" a silně demokratickým dneškem !!! ()
Pro tuhle roli se Bára narodila. Ve fázi s punčocháčkama na hlavě je úplně nejsladší. Jako dítě jsem Helenčino nadšení pro Milušku Voborníkovou sdílela. ()
Díky za tohle představení, protože je teda fakt něco. ✨ Absolutně nejvíc jsem se do něho zamilovala a pořád se nemůžu rozhodnout, jestli u mě vede 🤍Sebevrah (1989)🤍 od Studia Ypsilon, nebo Hrdý Budžes s Bárou Hrzánovou. Bylo to hrozně vtipný, dvě hodiny byly jako jedna a naprosto obdivuju a furt mi nejde do hlavy, jak se Bára Hrzánová dokázala naučit tolik textu, protože víceméně mluvila na jevišti jenom ona a občas ji doplnili ostatní. 😳 Jednou na to potřebuju zajít naživo, protože to musí být reálně ještě lepší zážitek. Příběh je hrozně roztomilej a nejvíc mi stejně z celé inscenace utkvělo v paměti 👉🏻Na kostele zvoní zvon, seru, sereš, sere on.👈🏻 protože komu reálně ne... PROSTĚ VŠEM. Za mě rozhodně doporučuju každému česko-slovenskému občanovi, páč je to úžasný. 🙌🏻 ()
a dala bych i víc..... ()
Divedelní hra ve filmové databázi? No nevadí, dejme tomu. Jediná hra, na kterou jsem šel do divadla dvakrát za sebou a klidně bych šel i potřetí. A to jsem to ještě navíc viděl několikrát v televizi. Ale mohl bych vidět klidně znovu. Nezbývá než zatleskat. ()
Tenhle populární kousek hodně zkomerčněl, ale to nic nemění na tom, že je to parádní místy hlavně pro prostatiky až uchcávající veselohra.Naživo je to skvělý zážitek, pokud máte to štěstí a něco vidíte a nesedíte třeba jako já v xté řadě bývalého armádním kulturáku s rovnou podlahou kam dali židle..), takže napodruhé jsem si to nedávno vychutnal i v televizi, i když to samozřejmě není ono. Zato se člověk vyhne těm frenetickým a po deseti minutám už otravným ovacím, které si ale divá Bára samozřejmě zaslouží. ()
Reklama